2018

Tenerife, den třetí

Já se dycky vztekám, dyž mi někdo řekne, že nemůžu jít tam, kam chci. A tak jsem se vztekal i před bránou do pekel. Totiž Pekelnou soutěskou - Barranco del Infierno se to jmenuje. Že prej je vomezenej počet návštěvníků a měli jsme se předem nahlásit a rezervovat a máme si koupit lístky a přijít za půldruhý hodiny …. No čert by mě vzal u tej jejich brány do pekla. Ale pak jsem vychlad' a počkali jsme v hospodě vedle. A pochopitelně: hned jak jsme si sedli a objednali, přišel místní strážce brány a že prej už mužem … no ale dyž máte vobjednáno, tak klídek, maňana, až to přinesou a až si to sníte, žádnej strej, času dost. Hezkej fígl, jak plnit akumulaci … No … dojedli jsme a šli se nechat poučit, co je nebezpečný, co nesmíme, co musíme, kde volat o pomoc, kde je bod návratu, kde se smí svačit … Prostě takový nějaký podobný přípravy jako když se chystal Amundsen na pól. Poučeni vyfasovali jsme nakonec i povinné helmy a vyrazili na tůru tou Pekelnou soutěskou.
Upravená cesta vedla po vrstevnici mírně vzhůru údolím mezi skalami k vodopádu, což je cíl. Tam to končí. U nás by se řeklo: lehká tůra, pravidelně udržovaná stezka, vhodná pro rodiny s malými dětmi i pro méně pohyblivé osoby. Na tej pekelnej stezce jsme předběhli všechny a to i ty, kteří se vraceli. My se nakonec i s občasným focením a portrétováním vodopádu vrátili dřív, než protijdoucí vracející se. U toho vodopádu jsme se sešli s krajany. Když jsme zjistili, že jsou to Češi se stejnou krevní skupinou, ujistili se, že ve srovnání s tím výletem na Kokořín …, probrali jsme v zavazadlech předměty proti trudomyslnosti a když jsme se ujistili, že se to nevochodí, vydali jsme se zpátky ke vchodu, ke strážci, do údolí do … totiž vrátit ty vypučený povinný přilby.
Krásná procházka. Stihli jsme ji o hodinu dřív, než píšou na ceduli u toho vchodu.
Nu a pak ještě Los Gigantes a už byl večer a čas na jídlo. Vůbec nebylo pekelný. Bylo báječný. Jako celej dnešní den.

TNF_004

TNF_005

TNF_006