WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

višně a otázky

Tak tedy višně. O moruších jsem psal minulý týden. Dneska to bude o višních. Čímž je jasné, že ovocná sezóna je v plném proudu. Tedy Kačka s Matějem v pátek přinesli košíky a začali jsme. Nejdřív ještě zbytek moruší. Jsou znamenité a pořád dozrávají. Ještě i teď jsou na stromě zelené a pomalu dozrávají. Ale těch už byl jen malý košíček.
A šlo se na višně. Trhali jsme všichni. Ale divily se jen děti. A že prý proč jsou ty višně tak kyselý. A kde se prodávají, když jsme si je ještě nikdy nekoupili. To šlo vysvětlit snadno, poněvadž višně se opravdu moc neprodávají, tedy jestli vůbec. Zkušenost s nimi má jen ten, kdo je má na zahradě a to jsme až do letošního roku neměli. Tudíž děti až teprv teď zjistily, že k jídlu to moc není, že je to hlavně do marmelády.
Nu, první vlna otázek úspěšně zvládnuta. S tou druhou už to tak snadno nešlo.
A to byly otázky stran trhání višní jaksi všeobecně. Jak to, že to tak dlouho trvá. A proč to tak málo přibývá?
"Já už trhám hrozně dlouho a vůbec nic z toho stromu neubylo," hlásil Matěj.
"A to se všechny višně na celým světě trhají takhle? To je děsná práce," stěžovala si Kačka.
Co na to říct?
Ano, je to tak. Ze začátku to ubývá pomalu, protože strom je višněmi obalený. A višně se prostě takhle trhají, stejně jako většina dalších peckovin. Holt je to práce, která se nedá moc zrychlit ani ošidit.
S těmito odpověďmi už taková spokojenost nebyla. Avšak budiž Kačce i Matějovi ke cti, že višně natrhali všecny, jen trochu ještě zůstalo na sobotu a to jsme zvládli za chvilku.
Višeň je očesaná a otázky zodpovězeny. I tentokrát to dobře dopadlo.