WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jen krůček na střechu

Na balkon už kočkeni nesmějí. Přišli totiž na to, jak snadno vyskočit na střechu a tím se jim tento prostor stal zapovězeným. Indy s vyskočením na střechu zatím váhala, ale Nemo už tam někdy v březnu dvakrát utek a byl problém ho přilákat zpátky.
Tož máte plot na balkon, chlupáči!
Jenomže znáte to: člověk by rád dopřál tej němej tváři totéž, co si může dopřát sám. A posezení na balkoně je fajn. Jenomže já se na rozdíl od čtvernožců necourám po střeše.
Co s tím?
Včera jsem tedy udělal pokus s vodítky. Opatřil jsem postroje a vodítka, oblékl do toho Indy i Nema a zkusili jsme to.
Prvních pár kroků se kočkenům nedařilo. Postroje jsou sice dost volné, ale je to přeci jen nezvyklost. A tak sebou oba sekli na zem a dělali chudáka kočku v postroji. Poté pochopili, že budou moci ven, ale moc se jim ještě pořád nechtělo na tom vodítku. Musel jsem je vytáhnout ručně.
Za chvilku si zvykli a začali zkoušet kam až můžou. Indy zůstala při zemi, zatím co Nemo svůj první pokus věnoval pochopitelně skoku na parapet, ze kterého je pak už jen krůček na střechu. A tam ho vodítko zarazilo. Vyskočil, ale už se neudržel a musel zpátky. A tak svůj první pobyt na vodítku na balkoně strávil toužebným civěním na vrabce, holuba, hrdličku a kosa na střeše.
Jo, kdyby mohl, to by byl, panečku, mazec.
Ale nemůže.