WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

místo nahoře

Kočkeni nejsou ideálními diváky klubových filmů, ba ani filmů obyčejných, tuctových. Vlastně se dá říct, že nejsou diváky vůbec. Tedy občas, když je v televizi cosi pohyblivého, se Nemo nebo Indy krátce zahledí na obrazovku, ale dlouho jim to nevydrží.
Z toho lze usuzovat, že film Místo nahoře určitě neznají. Kromě výše uvedeného i proto, že jsem ho určitě nepouštěl během devíti měsíců, co jsou na světě. Tudíž o nějakých místech nahoře a kariérním růstu nemůžou mít ani páru.
Jenomže je tu škrabadlo. Má tři patra. Logicky je tedy jedno z pater nejvýš. A tady už by se dalo u nějakém tom umístění mluvit. A hle - nemluví se, nemňouká se. Jak přesně je to mezi Indy a Nemem dohodnuté, to se těžko dozvím, jelikož jejich jazykem zatím nevládnu. Můžu jen sledovat, jak se věci vyvíjejí.
Tedy: když byli menší, docela pravidelně spali oba nahoře. Vešli se tam spolu. Teď se to stává zřídka, poněvadž pelech není nafukovací, zatím co kočkeni taky ne, ale rostou. Indy míň, ale pořád už je to dost na to, aby se vešli oba do jednoho pelechu. A tak se o to místo nahoře střídají.
Ne, neperou se, kdo bude dneska nahoře. Prostě se střídají. A to s takovám klidem, až je mi to divný.
Nemo je jednoznačně větší a silnější. Jeden by tedy soudil, že místo nahoře bude jeho. A ono není. Často si lehne a usne na úplně spodním patře a ostatní dvě úrovně nechá prázdné. Spává i v houpačce a Indy jakbysmet. Není mezi nimi ambicí být nahoře za každou cenu. Střídají se, domluvili se, není to pro ně důležité.
Vzor společného žití, řekl by nestranný pozorovatel.
Jenomže když slezou dolů, nastane mazec. Když je to popadne, rvou se, až chlupy lítají. Někdy má navrch Nemo, jindy vítězí Indy, ikdyž je menší.
A teď aby se v tom jeden vyznal.