WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

auta dvě

Staré a opotřebované věci je třeba buď opravit anebo nahradit novými. Jeden z příkladů je ten s tím pískovým fitrem, který jsem si tu zapisoval předevčírem. Ovšem nejen pískem živ je člověk, že ano. Takový písek, například, je třeba nejdřív něčím odněkud přivézt a hned se oslím můstkem dostáváme k dopravním prostředkům, tedy k autům.
Asi jsem si tu zaznamenával, že letos nastal rok velkého střídání. Pokud ne, činím to teď.
Naše auta už se dostala do věku téměř veteránského a tudíž budou nahrazena (nikoliv tedy opravena) novými. Vybírali jsme s mouvybíravouHaničkou přibližně ve stejný čas a naše praktické smýšlení nás svedlo dohromady i tentokrát a to volbou vozu. Oba jsme si vybrali Škodu Kodiaq. Já musel ustoupit a červenou přenechat mécitlivéHaničce a sám jsem si vybral takovou petrolejově modrozelenou. Takovou tu krásnou, na slunci opalizující, co má skoro každej. Vybral jsem pro nás oba i vstřícného prodejce s uznalým přístupem a dobrou cenou.
Nu a márychláHanička byla i tentokrát svižnější, auto si objednala a zaplatila zálohu o týden dřív a tudíž má po půlroce čekání auto doma taky dřív. Už od minulého pátku.
A proč to píšu?
No protože až do dneška ho má jenom doma.
Vlastně od pátku má auta dvě. Jedno starý, jedno nový.
A od toho pátku se nechává vozit auty jinými.
V neděli jela do Prahy se mnou a zpátky s Luckou.
V pondělí jsem vezl do města mouveselouHaničku opět já a zpátky si dovezla své staré auto.
Včera jsem moušetrnouHaničku vezl tam i zpátky znovu já.
Nové červené autíčko stojí smutně v garáži a nestačí se divit, proč si ho tedy ta nová paní kupovala, když s ním nejezdí.
Odpověď nemáme.
Až dneska snad bude premiéra a zítra se možná spolu podívají do Strakonic.
Teda jestli moušikovnouHaničku zas někdo nesveze …
… to by nás tedy převezla.