2018

opravdu je ztratila

Není to dlouho, co Kačka ztratila klíče a pak jsem je našel v její školní skříňce. Tentokrát je však ztratila opravdu. Ve čtvrtek mi to volala. Ach jo. Jel jsem prohlídnout hudební školu, byl u paní ředitelky, ptal se dětí, prošel celou trasu od školy ke škole. Nic. Totéž jsme pak s Kačkou udělali ještě jednou spolu. Bez výsledku. Se stejným úspěchem prohledávala skříňku a třídu a chodby ve škole. Nic. Ve čtvrtek prostě klíče zmizely.
V pátek se ptala spolužáků, učitelů, nic. Já jel k výrobci našich klíčů a nechal si napočítat, kolik to bude. Že prý mám přivézt vložku zámku a tu mi přestaví a k tomu vyrobí nové klíče.
Kačka chtěla ještě jeden pokus v hledání včera. No tak jo.
A hned po škole mi volá, že klíče má. Hledání mělo úspěch, ale nebylo to snadný.
Spolužačka prý viděla klíče v obchodě. Kačka utíkala do obchodu. A tam paní potvrdila, že ty klíče měla, ale když se o ně nikdo nehlásil, dala je na obecní úřad. Kačka běžela na úřad, ale tam měli polední pauzu. Před jednou přišla paní a co že prý Kačka chce. Dohodly se, že klíče a Kačka ty své důkladně popsala. Paní připustila, že to jsou klíče Kačky a vydala jí je.
Hurá! Klíče jsou na světě a dobří lidé ještě existují.
Ovšem Kačenka, to musím přiznat, projevila díl samostatnosti, když si to celé takhle sama oběhala. Přeci jen už to nebude malá holčička. No jo, nebude malá. Ale klíče jako malá ztrácí. A jako velká nalézá.
Kdo se v tom má vyznat?
I co, jaké vyznávání. Prostě to tak je.