WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

dva prostory

Lidstvo si vodjakživa zakládalo na tom, že ovládalo prostor. To se nejdřív ovládaly prostory cizích kmenů. Pak se začalo pokukovat po sousedních říších, zvlášť těch úspěšnějších, poněvadž úspěch vždycky vyčnívá a začalo se s ovládáním prostoru u nich. Pak se jelo ovládnout ten prostor za mořem. Načež další koumes a pak i po jeho vzoru další vymysleli, že jejich národy potřebujou víc prostoru. Nu a teď se zavodí o ovládnutí prostoru vesmírného.
Já to mám horší.
Mám prostor mrňavej, ten musím vybourat, vznikne z velkýho a malýho jeden eště větší. A ten eště větší musím znovu rozdělit a v jednom z těch prostorů zůstane místnost a ve druhém bude koupelna. Tedy znovu tu budou prostory dva, ale jinak velký, než na začátku. No tak to se tam prostě udělá nová příčka a je to, řekne si rozumný člověk. Budu s ním souhlasit a hned se ho zeptám, kde je to "tam".
A to je, oč tu běží.
Já si to vymysll. Pan architekt to schválil a nakreslil. Kamarád mi do toho nakreslil koupelnu. Pan stavitel to zboural a teď se řeší to "kam".
Včera jsem to měřil třikrát. Pan stavitel to měřil také. Kamarád z těch mejch rozměrů, co jsem mu poslal, udělal tři varianty koupelny.
A co myslíte, vyšlo to?
No, vo fous to možná vyjde.
Pan stavitel totiž strašil, že se to nevejde.
Pan architekt to namaloval a vešlo by se to klidně dvakrát.
Kamarád přidal tři reálný varianty a taky mu to vychází hodně na těsno.
A já nakonec ovládnu ten prostor tak, že tu příčku nechám postavit na okraji té poslední, největší možnosti, poněvadž abych nakonec zjistil, že je to sice postavený akorát, ale s dveřma sprchového koutu se tam vo cenťák nevejdem, tak toho se dočkat nechci.
Inu ovládnutí prostoru nejni žádná sranda.