2018

skrčka mi moc nešla

Vůbec se nemůžu chlubit nějakým sportovním výkonem, ale to vím, že přes kozu, koně i bednu se skáče skrčkou, odbočkou nebo rovnou přeskokem do kotrmelce. A ještě i jinak, ale to jsem jakživo nepodnikal. Nu a v sobotu jsem byl s Matějem na začátečnickém kurzu pro adepty dnes děsně populárního parkouru. Ne, to není ten koňský závod, co se skáče přes překážky. To je lidské skákání přes překážky a to nejlépe někde přes střechy domů. No však to znáte ze všech těch akčňáků, ve kterých hlavní hrdna skáče ze střechy na střechu a před kamerou se producíruje na zábradlí a leze po zdi. Vlastně u nás byl prototypen takového parkourového hrdiny například pan Tříska v roli Široka … ale kdo dneska zná Rychlé Šípy a kde je konec Stínadlům …
Takže ten parkour: V hale mají postavené překližkové stěny a překážky, mají tam trubky, zábradlí, konstrukce a na tom trénují. Začátečníkům ukazují jak se skáče ze zdi na zeď, jek se chodí po zábradlí a jak přeskočit bednu.
Není to jen tak.
Když skáčete ze zídky na zídku a trefujete se na malou plochu, musíte skočit "Precision", když chodíte po zábradlí, máte pod nohama "Rail", když skáčete odbočku, je to "Lazy", skrčka je pak "Kong". A tak dál. Všechny běžné sokolské termíny pro cvičební úkony (alespoň mám ten dojem, že to tenkrát pánové Tyrš s Fügnerem na konci devatenáctého století tak pojmenovali) jsou přejmenovány a to tak, aby působily světově a neobyčejně. Jejich podstata i účel však zůstávají stejné. Překonat určitým způsobem překážku.
A tak kluci skáčou precision, choděj po railu, dělají konga a lazy a cítěj se děsně cool. Je to dobře, je to tisíckrát líp, než ťukat prstem do displeje nebo se kroutit u nějaké herní konzole. Ale je legrace poslouchat, že toho konga mají skákat líp a ty ruce odlepit a … a tak jsem Matějovi říkal, že ta skrčka mi tenkrát taky moc nešla, ale že je to v hlavě, že od chvíle, kdy jsem pochopil sled těch pohybů a koordinaci, že už mi to šlo jak po másle. Ovšem to bylo ještě v dobách, kdy platily ty sokolské názvy …