WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

znamení vítěze

No ne, nejsem úplnej kočkení začátečník. Po těch letech se Sárou, Ferdou, Maxem a Cyrdou mám docela před Indy a Nemem náskok. Ovšem pořád je něco, co jednoho překvapuje.
Například chlupy. Píšu si tu o nich už podruhé za krátký čas.
Ty jsou všude, jsou-li v domě kočkeni. Řekne zkušený chovatel.
Bude mít pravdu.
"Ale proč jsou ty chlupy všude a furt?", zeptá se laik.
Otázka je pochopitelná. Kočkeni jsou chlupatý a tudíž ty chlupy pořád ztrácí a tím pádem můžete uklízet od rána do večera a pořád to nestačí, jelikož chlupy přibývají. Někdy téměř geometrickou řadou.
"Ale jak to?", zeptá se opět Neználek. "Copak pořád pelichají?"
Kdyby pořád jen tak pelichali, jsou za pár týdnů opelichaný, to dá rozum. Jenomže chlupy rostou taky pořád, čímž to pelichání permanentně doplňují. Tudíž je to takovej věčnej koleběh. Kdyby jeden ty chlupy schovával, už má na svetr.
Jenomže ono to není jenom o pelichání. Je to taky ukazatel intenzity rvačky a poznávací znamení vítěze.
Čím víc se ty dva, tedy Indy a Nemo, rvou, tím větší hromada chlupů z nich zbyde. Nechápu to. Mají se tak rádi a dokážou se servat jako koně. Tedy ona je to jen taková metaforta, já jsem jakživo neviděl koně se rvát, ale kočkeny vidím často.
Kupodivu to není tak, že by si pravidelně začínal jen jeden z nich. Zřejmě to nějak souvisí s náladou. Jednou začne Nemo, jindy Indiana. Rvou se, řvou na sebe, syčí na sebe, kožichy se pářou a chlupy lítají. Nechápu, jak to dělají, že si nic neudělají. Z každé té rvačky vycházejí bez sebemenšího škrábance. Asi to tlumí právě ty husté kožichy.
A to už se dostáváme k tomu vítězi.
To se totiž pozná podle barvy chlupů, které po nich zbydou. Když vyhrál Nemo, chuchvalce po zápase jsou černé. Když zvítězí Indy, je ta hromádka zrzavá.
A jak to bylo dneska ráno?
Nerozhodně.
Museli si dávat v noci navzájem na frak takovým způsobem, že nebylo před chvílí při úklidu poznat, kdo vyhrál. Bylo nastláno na zrzavo i na černo.
Inu, jak jsem psal. Mají se nade všechno rádi.
A rvou se jako koně.