WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

pivo v osm

Pandemie odezněla, nikoliv však internetová hospoda. Scházíme se po síti dál a pivo v osm je tu stále. I včera bylo. Ono tedy jakživo nikdo z nás to pivo nepil, vždycky máme něco jiného, ale "na pivu" se sejdeme rádi.
Včera jsem měl pro změnu víno. Červené.
Všechno jsem do osmé stihl, kočkenům jsem poklidil, popelnici jsem vyvezl, ve světnici uklizeno, do hospody jsem si nachystal něco křupavého, na stole lahvička, vedle sklenička spořádaně jen do půlky naplněná … vše jak má být. Teď už si jen sednout a přihlásit se přes počítač.
A tak jsem si sedl.
A jak jsem si sedal, přehodil jsem nohu přes stolek, ale ne dost vysoko.
A na tom stolku byla ta sklenička.
A do té skleničky jsem drcnul.
A sklenička se zhoupla, cvakla do stolu, skutálela se z něj a skončila na podlaze. Nerozbitá, celistvosti nepozbyla. Ovšem obsahu cestou pozbyla. Červené víno bylo všude.
Co dělat?
No co - přihlásit se, oznámit kamarádům, že právě nacvičuju situaci, kdy se nemá naříkat nad rozlitým vínem, nastavit kameru, aby dobře viděli a pustit se do toho.
Chlapci si povídali, občas celou událost komentovali a já utíral a uklízel a utíral a uklízel. Dobře tři čtvrtě hodiny. Skončil jsem zrovna když se do hospody přihlásil Richard. Musel jsem mu to celé znovu popsat. Pochopitelně se pánové znovu chechtali - cizí potíže vždycky dovedou potěšit. A tak se Richard od Michala dozvěděl, že jsem si takhle navečer střihnul cvičení, abych spálil čtyřista kalorií a od Ondřeje, že jsem zkoušel ten podmet, co jsme si probírali před dvěma hodinama na Tai Ti a nějak se mi nepoved …
Inu tak. Mám pěkně vytřeno, uklizeno a vím že intenzivní zážitky můžou být i z internetové hospody.