WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

káva na stůl

Tak kafe už bych dneska měl hotový, což mě ovšem nikterak neopravňuje ututlat tu prožluklou aféru s kafem pondělním. Pochopitelně by bylo možné namítat, že psát znovu o ranní kávě už není zajímavé, neboť jsem téma vyčerpal právě před týdnem. Bylo by to však namítání plané, jelikož události se nedějí v závislosti na psaní, nýbrž právě naopak.
A pamětliv tedy příhody s kávou bez hrnku, dal jsem si v pondělí na všechnu tu kávovou přípravu velký pozor. Naplnil jsem zásobník čerstvou vodou, zkontroloval vložení kapsle, obzvlášť velký důraz jsem kladl na správné umístění hrnku a pak, když bylo vše, jak být má, zmáčkl jsem ten knoflík a šel si po svých.
Kafe bude za chvilku.
Zkušený kávovarník už tuší, že nebylo vše, jak být mělo.
To jsem objevil i sám právě ve chvíli, kdy jsem si pro tu kávu přišel.
Proces proběhl, to ano, ale jaksi naprázdno. Kolem přístroje se na desce linky rozlévala pěkná kaluž horké vody. Čisté horké vody. V hrnku bylo vodoprázdno.
Co se to stím aparátem zase stalo? Co kde prasklo? Kde to vyteklo? Budu to muset odvézt do záruční opravny?
Několik okamžiků jsem lamentoval, ale opravdu jen několik. Vzápětí se totiž dostavilo potěšující poznání, že do zárukční opravny jezdit nemusím.
Úplně totiž stačí, když při příští přípravě hořké černé tekutiny stlačím tu páku nahoře do příslušné polohy a jako obvykle tak aktivuji průtok horké vody kapslí. Bez toho stlačení totiž voda volně vytéká ven, aniž by se kávy dotkla.
No, tak to bychom měli. Kafe bez hrnku před týdnem, teď káva bez kávy přímo na stůl … co se přihodí do třetice?