WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

přidělili mi placku

Vloni měl Tomáš dostatek cvičenců, přesněji řečeno cvičenkyň a já projevil dostatečný pasivní odpor, takže mě festival Tai-ti minul. Letos jsem taky pasivně odporoval tím, že jsem se na výzvu nepřihlásil. Jenomže Tomáš mě vyhmát', jelikož se mu nedostávalo jiných, lepších.
Nu, co naplat, nastoupil jsem v sobotu na Zbraslavi v kategorii 50+.
Je to takový hezký, komorní podnik, kde si zacvičí tai-tisti, kteří pilně cvičili. Nu a my jsme pilně cvičili, což poslední půlrok obnášelo každodenní trénink během pracovního týdne. Už jsme se to jakž takž naučili nevorat, což Tomáš ocenil právě tím přihlášením do soutěže.
Nu, nebudu to protahovat. Koupil jsem si na to černej oblek s dlouhými rukávy na dva knoflíky v manžetě, bylo v něm v sobotu pěkný vedro. A nastoupil jsem na plac. Bylo to fajn. Neupad' jsem, cvičil jsem na jistotu a už od začátku bylo jasné, že mě medaile nemine, poněvadž jsme v kategorii byli jenom tři.
To, co mě překvapilo, bylo, že při vyhlašování výsledků mě nevolali hned, takže jsem třetí místo nedostal. Volali mě až jako druhýho, což znamenalo, že mi přidělili placku stříbrnou.
Páni inženýři!
Já dostal v šedesáti svuj první metál v životě!
Nu, nikdy není pozdě začít. Teď je ze mě medailista a nejen proto jsme byli s Ondřejem cvičit i včera, v neděli, v tom hrozným horku. Šlo nám to a bavilo nás to, pot z nás lil, já měl mokrý triko, Ondřej vorosený čelo. Skoro celou hodinu jsme pilovali sedmdesát čtyřku.
Budeme ji pilovat dál.
Máme na to celý prázdniny, shodli jsme se.