WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ujalo se

Očkování už jsem zažil nepočítaně, jelikož občasné cesty do ciziny si to žádaly, takže nějaká ta injekce mě nerozhodí. Ovšem hromadné očkování proti tej současnej potvoře, to jsem absolvoval poprvé. Připadal jsem si jak v americkým filmu. Vůbec by mě totiž nenapadlo, že takhle skvěle zorganizovaný to může bejt i u nás.
Tedy nejdřív jsem se přihlásil támhle do nějakého centra co nejblíž. Na Chodově to bylo. Ale týden jsem čekal na termín a nic se nestalo. To mě našňuplo, jelikož kolega i kamarád to stihli dřív, než já. A kamarád se divil, že je to v mém případě jinak. Přeregistroval jsem se jinam a hned to šlo.
A včera odpoledne jsem se dostavil do sportovní haly v Dobřichovicích.
Přesně na čas se otevřely dveře a od té chvíle to bylo jako v tom filmu. Profesionalita, skvělá organizace, všude místo, téměř žádné čekání, všichni milí, laskaví, usměvaví, pokud se to dalo pod rouškou odhadnout. Samá sestřička, paní doktorka i jeden bratříček. Dostal jsem k tej vakcíně i lízátko za statečnost a při výstupní kontrole mi ho milá slečna ještě zkontrolovala se slovy, že bez lízátka mě nemůže pustit. Lízátko jsem jí vokázal, slečna byla spokojená s lízátkem i s mým stavem a laskavě mě proustila stejně jako spoustu dalších očkovanců, kteří tam byli se mnou.
Tedy očkování byl báječnej zažitek.
Účinky té očkovací látky od Pfizeru, které říkají Comirnaty, ale tak báječné nejsou. Jakživo jsem v tom množství všelijakých obdržených vakcín nezažil, abych to očkování cítil. Vždycky mě píchli a já skoro nic nevěděl ani při tom ani potom. Tentokrát jsem o tom věděl. Brnělo mě to, brněla mě i levá tvář a teď ráno jsem jako bych projel mlátičkou. Zřejmě se to očkování ujalo.
Ten covid, to teda musí bejt vážně pěkná potvora, když se proti němu člověk musí bránit takovýmhle sajrajtem.