2019

v Zámrsku

Tuhle jsem tu vychvaloval vlaky a povídání s paní pokladní. U toho vychvalování dneska tak úplně zůstat nemůžu, jelikož nastalo zpoždění. Ta cesta tam, tedy do Ostravy byla skvěle podle jízdního řádu a za tři hodiny to autem nedokážu, i kdyby byla dálnice úplně prázdná a průjezdná, což je v těchto dobách stejné sci-fi jako cestování časem.
Ovšem cesta zpátky byla jiná.
Jeli jsme dokonce o minutu rychleji oproti jídnímu řádu. Až do Zámrsku. A tam se to zastavilo. Nejdřív prý kvůli výluce a opravám na deset minut. Ale když nás dojel normální rychlík, potom Leo express a nakonec RegioJet, bylo jasné, že je na trati někde před námi vážnější ucpávka. A taky jo. Paní průvodčí přišla a povídá, že nikdo neví, jak dlouho se to zdrží, ale že to bude nejmíň na padesát minut a že je porucha na traťovém zabezpečovacím zařízení.
Jakousi shodou okolností jsme jeli včera spolu s moumilouHaničkou. Ovšem já z Ostravy a mápracovitáHanička z Olomouce. Každý jiným vlakem. A tak jí píšu z telefonu zprávu, že se něco děje na trati a že se asi zdrží i ten jejich vlak.
Odpověď přišla obratem:
"Stojíte v Zámrsku?"
"Jo."
"Tak to na sebe koukáme z vokýnka. Pojď ven."
On to byl ten její RegioJet, co nás dojel. Jenomže oni zastavili na koleji u nástupiště a my uprostřed kolejiště, takže já ven nemoh', zatímco máveseláHanička se procházela po peróně na druhé straně vlaku. Takže jsem se potkali - nepotkali v Zámrsku. To se nám ještě nestalo.
Nu, nakonec se to rozjelo po čtyřiceti minutách a to naše Pendolino nahnalo zpoždění a do Prahy jsme dorazili jen o pětatřicet minut později. Holt to nejni nikde úplně bez chyby. Například ten vlak mépracovitéHaničky měl zpoždění hodinu a pět minut.
Ovšem na druhou stranu: z Ostravy bych se do Prahy po dálnici nedostal ani za ty tři a půl hodiny. Takže vlastně furt eště dobrý.