WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v podloubí u jezírka

Vopatření, všude sou vopatření … a lid se bouří. Já teda sem taky lid, jemomže tak nějak asi menšinovej, jelikož ty vopatření vítám. Totiž:
Normálně se mi nechce jít do nemocnice a tam se někde dusit pod ventilátorem. A proto jsem vopatrnej a zřejmě proti mínění lidu.
A zase to má háček:
Získávání imunity a opatření či opatrnost jdou v některých případech kapánek proti sobě. Tím nechci říct, že by požívání kyselého zelí bylo proti zákonu. Naopak. Je tu ovšem kromě potřeby vitamínů i potřeba celkové tělesné odolnosti a dobré kondice. Takže sportování. Pochopitelně se sportu meze nekladou, pokud člověk sportuje sám. Ve skupině už je to problém.
A tak Tomáš, náš skvělý trenér, vymyslel následující: je zákaz cvičení v tělocvičnách. Chápu, nebudeme v tělocvičně. Nesmí se shlukovat víc, než šest lidí venku. Fajn, dodržíme to. No jo, ale jak teda cvičit?
Jak prosté!
Jsme rozdělení na skupiny po šesti, cvičíme venku a ve vzdálenostech tak na deset metrů od sebe. Jsme všichni zdraví, funíme, ale viry na nás nedolétnou. Našli jsme tuhle skvělý cvičební prostor ve velice rozlehlém podloubí sídliště. Je to tak pět našich tělocvičen. Nejmíň. Je to navíc u rybníčku a ještě k tomu hodně stranou, takže tam málokdo přijde.
Takže jsme cvičili už dvakrát, kolem pršelo, na rybníčku se dělala kola a my byli v suchu, daleko od sebe, venku a posilovali jsme imunitní systém. Minulý týden to začalo na chodníku s mistryní. Teď za deště a za zpřísněných opatřeních už to nejde, tak jsme se přesunuli a cvičíme dál.
Tomáš je skvělej!