WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

potichu to nejde

Jo, tak to začalo.
Pořád jsem kolem toho tak nějak brousil jak kolem horký kaše, ale jednou to začít muselo. Přišli pánové, tedy přijeli pánové, jelikož pánové by k nám šli dlouho, tudíž pochopitelně jezděj autem. Vyndali si nádobíčko, ale ještě mi pomohli odstěhovat to, co jsme s Matějem v sobotu neunesli. Nu a hned potom spustili rámus.
Ono totiž když se bourá, rámus to dělá. Rámus ani bourání potichu dělat nejde.
A tak se starý dům otřásá. Zmizely zádveřní dveře, zmizely příčky, objevil se rákos ve stropě … ale kupodivu zatím žádnej průšvih. Inu je to teprv první den bouracích prací.
Nuže kdybyste náhodou zaslechli někde nějakej rámus a byli poblíž toho domu z roku 1940, tak ten rámus je v pořádku. A ty hromady sutě taky.
To všechno proto, že i hezký věci musej nějak začít. I tenhle domeček bude zase hezkej, ale nejdřív holt je potřeba dělat ten rámus.
Bez toho to nejde.