2018

já ho nosit nesmím

Tak to byl úspěch. Ano, první pražský představení a líbilo se. Malý divadýlko támhle v Holešovicích za Veletržním palácem ve dvoře. Albert se to jmenuje. Nedá se tam skoro vejít s celým tím pěveckým souborem. Ale nakonec se holky vešly a pan režisér to uspořádal tak, jako by to tam odjakživa hrály a zpívaly. I já se tam na tu půlvteřinu taky přimotal. Pochopitelně. Někdo Nirit ten lístek prodat musel.
Ovšem byla tam i jedna malinkatá holčička. Úplně nejmenší. A jak tak stojím v zákulisí při zkoušce, tak se v té tmě přede mnou postaví a kouká.
"Ty jseš taková pokušitelka, viď?" povídám holčičce, neboť jsem si všiml, že už takhle obešla půlku sboru.
"Co je to pokušitelka?"
"Pokušitelka pořád někoho pokouší."
"Aha. No, to jo."
A tak jsme se dali do řeči. A dozvěděl jsem se, že bydlí v Davli a že jsme vlastně sousedi, protože jsou na stejném břehu řeky jako Oleško a že ví, že starej most je most u Remagenu, ale film že neviděla a že je ve sboru od letoška nová a že má v hledišti babičku a dědečka a ještě spoustu lidí, který jsme už zapomněl a …
… a dál jsme to nestihli, protože přišla Kačka a taky mi potřebovala něco nutně při zkoušce říct, čímž malá Zuzka zjistila, že je tam i jiná holčička, která ke mně navíc patří, čímž asi nebudu ten nejlepší objekt na pokoušení a šla pokoušet námořníka, který jí chyběl do sbírky pokoušených.
Ale i bez pokoušení si to představení ta nejmenší holčička ze sboru hrozně užívala a po představení byla kolem ní spousta babiček a dědečků. Tak jak říkala.
A pan režisér se mi pak pochlubil, že ani on nepřišel zkrátka a že už se několik osob z obecenstva ptalo, na koho se mají obrátit, aby mohli to představení hrát u nich v divadle - na to byl zvlášť pyšnej.
Nu a já jsem od mémiléHaničky taky dostal pochvalu. Že prej jsem byl obzvlášť slizkej a tem klobouk, ten co jsem si ho na to zvlášť pořidil, tak ten na mě nechce už vidět. Jó jí by slušel, to ano, Kačce taky, ale já ho nosit nesmím.
Inu tak, úspěch to byl.