WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

chtěl jsem zaplatit

Jsem říkal, že do hospody nechodím. Ovšem jsou výjimky. Třeba na oběd tuhle k Vočkovi zajdu, vaří tam dobře. Nu a včera jsem tam musel.
Proč bys musel, zeptal by se zvídavý štamgast, jelikož já mezi štamgasty nepatřím a tudíž do hospody nemusím.
Platit, odvětil bych. Čímž by vznikla nejméně jedna další otázka.
Vysvětlení je prosté: chtěl jsem zaplatit.
Nabízí se opět otázka, tudíž je třeba to popsat celé.
Pan Rynda přijel v pondělí před sedmou vyvézt nám jímku. Nevšiml jsem si ho a nestačil jsem tedy vyběhnout jako obvykle a za službu zaplatit. Tudíž jsme se domluvili po telefonu, že se potkáme někde navečer a vyrovnáme se. Jenže mně se to nakonec nehodilo a tak jsme to odložili na úterý na dobu blíže neurčenou.
Nu a já si v úterý řekl, že když už jsme se kolikrát viděli právě u oběda u Vočka, že tam zajdu a třeba se zas potkáme a bude vyřízeno. A bylo.
Pan Rynda přišel na oběd, já mu zaplatil a ještě jsme si řekli, že já přišel schválně, abych ho zastihl a on že taky přišel schválně, jelikož viděl před hospodou moje auto.
Tož tak. Na vsi se všechno řeší v hospodě a tak i našinec tam občas musí.
A vařej dobře, to se musí nechat.