2019

jako v Amíkově

U nás máme ploty, v Amíkově prej ne. Inu, jinej kraj … Já jsem za velkou louží byl jen jednou a to eště o fous dál na západě, čímž nemůžu z vlastní zkušenosti posoudit, jak to je. Ale soudě z těch všech obrázků a filmů, něco na tom bude. Cesta, pozemek, dům. Obvykle bez plotu. Prý se tam ctí majetek. No bodejď by se nectil, když na vás hned vyrukujou s mašinkvérem … teda alespoň v těch šestákovejch románech.
Ale k věci.
Díky té úctě k majetku se tam prý povalují zásilky od dodavatelů třeba i dlouhé dny před domem a nikoho ani nenapadne se jich byť jen dotknout - tedy pokud nejde o zloděje, který se dotýkají, čeho jim libo. Dočetl jsem se to tuhle v jednom článku. No tak asi jo, asi to tak někde bude. To u nás …
No, právě.
U nás je to stejný.
Vopravdu?
No jo, taky se mi tomu nechtělo věřit. Ano, u nás je zvykem mít plot. Tedy ho máme. A taky máme poštu a dodavatele zásilek vůbec. Zásilka je buď ve schránce nebo na poště. Ale už jsem taky malej balíček našel přidělanej gumičkou na plotě, což mě pobavilo tím neotřelým způsobem dodání.
Nu a včera jsem čekal balíček, řekněme, větší než malý. Gumička na plotě by ho rozhodně neudržela. Zkoumal jsem trasu doručení, možnosti kontaktu doručovatele, ale nebylo to snadný. Šlo to z ostrovů, překládali to v Německu a pak to jelo rovnou k nám. A že prej to operátor neuvidí, dokud to nebude na našem území a mám si zavolat a … a já na to zapomněl.
Vzpomněl jsem si až pozdě a to už byla na síti poznámka: "doručeno".
Cestou domů jsem si říkal, že to bude asi u sousedů, které jsem už předem žádal, jsestli by mi to mohli převzít.
Dorazili jsme s Matějem společně. On byl dřív před dveřmi a ptá se: "Co to tu, tatínku, leží?"
Koukám na to.
Velká krabice s nálepkou, přesně ta velikost …
"To je ten Lego robot."
"To je skvělý!"
Matěj to popad, hned to rozbalil a byl to robot.
Ležel před dveřma.
Jako v Amíkově.