WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

proces sešroubování

Někdy se přihodí, že člověk udělá rozhodnutí, pak si to odnese, udělá další rozhodnutí a odnese si to znovu. Doslova.
Tedy pokud si usmyslíte, že nastěhujete pár kousků nábytku do patra, čeká vás to první nošení. A když pak zjistíte, že to nebylo úplně to ořechový a rozhodnete se to dát do garáže, máte před sebou nošení číslo dvě. To jsem dělal zrovna v sobotu. Matěj mi s tím pomáhal.
A tak jsme nosili. Ono dolů to jde vždycky líp. Ještě bylo potřeba rozšroubovat nepoužitý rám postele.
"Matěji, prosimtě, rozšroubuj tu postel. Já budu dál nosit."
Nosil jsem a když Matěj šrouboval nějak dlouho, šel jsem se podívat, co už rozšrouboval. To ovšem nebyla dobrá otázka. Lepší by bylo zeptat, co nerozšrouboval. Tedy vcelku zůstaly pouze bočnice a čelo. Jinak rám a pásy pod rošty byly pěkně oddělené, šrouby srovnány v řadách …
"Ježkovy voči! Tys to rozšrouboval."
"No dyť jsi mi to řek'."
"No jo, ale to se rozmontuje jen rám a čelo. Aby se to dalo složit. To ostatní už se tak nechá."
"Aha…"
Matěj se dal do opačného postupu. Teď ho čekal proces sešroubování toho, co mělo zůstat pohromadě. Nosil jsem dál a Matějovi se zakrátko podařilo sešroubovat, co k sobě patřilo a rozšroubovat, co mělo být rozloženo. Právě včas. Už jsem měl všechno odnošené dolů.
Odnesli jsme teď už jen ten rám a čelo a bylo uklizeno. Může se začít bourat.
Jenom nevím, jestli to od Matěje nabyla tak trochu vykutálenost. Taky bych radši šrouboval. To jde samo, zatímco skříňky a krabice samy nejdou. Nemají nožičky.