WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

prostě tu byl

Karel Gott už druhý den zpívá na nebeském kůru. Jistě nějakou romantickou kantilénu.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli si tu mám zapisovat tuhle smutnou událost, ale pak jsem došel k závěru, že jo. To poté, když jsem si přečetl Ondřejův úvodník. Ano, i pro mě byl pan Gott něčím stále přítomným, co tu prostě je.
Začal jsem jeho písničky vnímat někdy v sedmdesátých létech a jeho hity stejně jako šlágry ostatních zpěváků jsem z rádia poslouchal s chutí. Potom, pár roků po osmašedesátém, se náš hudební vkus nějak rozešel a písničky z jeho šuplíku jsem přestal konzumovat úplně. Ale pořád byl někde kolem. Nešlo ho přehlédnout.
Nu a posledních dvacet let se tu a tam našla písnička, kterou jsem i nechal z rádia hrát. Z nostalgie mám koupené ty jeho staré nahrávky. Občas si je pustím. Zvláštní je, že ale jen tehdy, pokud dlouho nezazní v autě z rádia, což letos bylo skoro pořád. To bylo dobře a jsem rád, že on i lidé kolem něj stihli to, co v případech jiných osobností nestihli.
Jak je vidět, Karel Gott byl vlastně pořád někde kolem mě. Myslím, že v tom byla jeho největší cena. Prostě tu byl. Dalo se na to spolehnout.
A tak to zůstane.