2018

úplněk třikrát jinak

To je pořád samej superMěsíc a modrej a červenej a jednou za sto let a kdesicosi. Vlastně se ani nedivím všem těm lidovým báchorkám o tom, co všechno Měsíc zmůže. Zakrátko tu budem lejt stříbrný střely a číhat na vlkodlaky, estli to takhle pude dál.
Ale vážně.
Já si s obrovskou chutí fotím Měsíc v úplňku. Když se zadaří, jsou na okrajích Měsíce vidět nerovnosti povrchu a krátery. Líbí se mi to, ale zblbnout kvůli tomu nehodlám. Onehdá, když jsme ještě s mouveselouHaničkou dělávali pro děti příběhy o magistru Kellym, zamotal jsem do toho tenkrát i ten Měsíc. To bylo zrovna zatmění a děti měly sledovat na obloze krvavou Lunu a podle ní určit, kdy bude k nalezení poklad. I to se povedlo. Je to prostě báječná hačka, tenhleten Měsíc. Nic nás to nestojí a pořád je na co koukat.
A proč to píšu?
No protože před pár dny byl právě ten děsně adorovanej superextramodrejčervenejMěsíc a někteří vzdálení spřízněnci přes fotografování mají stejnou radost jako já, když se jim podaří tu stříbrnou placku hezky vyblejskout. Zvlášť když je k tomu taková příležitost. A díky nim teď tady můžeme porovnat, jak ten minulý úplněk před dvěma dny vypadal:

v Belgii

Belgie

na Floridě

Florida

a v Indonésii

Indonesia