2019

poslední Jezevec

Ani nevím proč to začalo. Možná to bylo jako vždycky: Vašek mě ukecal, že bych měl tenhle komiks zkusit, že je to něco novýho. Já měl za sebou už Luthera Arkwrighta i setkání s panem Talbotem a tak jsem to zkusil. A musím hned na začátku přiznat, že jsem měl při otevření první knížky s Jezevcem takový smíšený pocity.
Když totiž máte zkušenosti se sledováním příběhu v několika paralelních vesmírech, čekáte něco na ten způsob. Dobrá, je to takový steampunkový, to mám rád. Je to paralelní historie, čož tak trochu koresponduje s Arkwrightem. Tím ale veškerá podobnost končí. Místo lidí hrají v tomhle představení jenom zvířata. Jezevci, ještěrky, kočky, klepetáči a kdejaká dalží fauna naší matičky Země. A to mě právě na začátku dost zarazilo. Nezvyk to byl. Velkej nezvyk.
Jenomže příběh mě brzy vtáhl a z nezvyku se záhy stal zvyk a brzy na to návyk. Pan Talbot příběhy umí a z kreslení měl určitě jedničku. Když navíc při čtení vyjde najevo, že je to vlastně celé detektivka, člověk se jí začne spolu s Jezevcem chutě prokousávat a na konci chce hned další pokračování.
Nu a vida, Comicscentrum se dohodlo s panem Talbotem a další pokračování přišlo a po velké pauze znovu a pak zas a v pátek jsem si byl pro pátou knihu. V den kdy vyšla. Pochopitelně. Závislost už dostoupila tak značné úrovně, že jsem knížku vydržel neotevřít jen do sobotního odpoledne, což se mi stalo osudným, neboť už jí mám přečtenou a vím, co skrývá protispoilerová pečeť.
Hergot!
Nejdelší, nejlepší a … poslední.
Když jsem si v doslovu přečetl, že panu Talbotovi zabrala jedna stránka tři až čtyři desetihodinové pracovní dny, naprosto chápu, že se bude věnovat raději něčemu jinému. Ovšem za tuhle LeBrockovu detektivní ságu si zaslouží metál. Vlastně ne. On by ho jistě nevzal. Myslím, že mu nejvíc sedí upřímné poděkování za vynikající zábavu. Za tu nejlepší, jakou od grafických románů může člověk čekat.
Nuže tedy díky, pane Talbote.
Díky Vašku a Martine, že jste Jezevce vypustili do našich knihoven.