WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

ve stoupáku

Asi nebudu sám, kdo si toho všiml. A totiž toho, že pokud jde o létání, nebývají na letišti vždy jen stroje těžší vzduchu, o balónech či vzducholodích nemluvě. Často se v blízkosti letiště vyskytují živí letci. Nebylo tomu jinak ani v sobotu na Točné.
Točná bývala letištěm pro větroně, ale ty časy už jsou dávno pryč. Teď se tam létá s vrtulí. To ovšem vůbec nevadí ptactvu, které na okolních polích a lukách hledá něco k snědku. A právě takové počasí, jaké bylo v sobotu, vyzývá dravce k hledání. A to nikoliv potravy, ale stoupacích proudů teplého vzduchu, které tu, mimo jiné, v minulosti využívali právě piloti větroňů. Pamatuju si situace, kdy mimo přistávací koridor létali v jednom kruhu stoupáku větroň a dravci. Dokonce se mi onehdá dostalo poučení od pilota, že je to běžné. Občas piloti opisují od dravců nebo třeba od čápů a jindy je to naopak. Ptáci se, pokud vidí kroužit větroně, rádi přidají a zadarmo si nastoupají, až kam je stoupavý proud teplého vzduchu vynese.
Nu a v sobotu jsem načapal jednoho dravce, jek se veze nahoru právě v tom stoupáku. Já jim to vždycky děsně závidím a přeju. Jen tak si roztáhnout křídla, plachtit si a ještě k tomu stoupat bez námahy. Jo, jo, když jsem byl malej, zdávalo se mi o tom. Jenomže jak jsem vyrost', nějak ta křídla zmizela. Ale bejvaly to náramné sny.

Nu a tuhlec je to Káně lesní (Buteo buteo), které si to kroužilo v sobotu na Točné.


Buteo buteo