WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

hlasové ovládání

Hlasové ovládání je hitem posledních let a kdekdo se snaží jej nabídnout. Takže takové "zhasni" už nemusí být nutně povel pro někoho z okolí, ale pro hlasový vstup nějakého ovladače. A on zhasne. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli je opravdu lidstvo tak zaneprázdněno, že musí ovládat žaluzie, světla, topení, rádio či další položky hlasem. Jestli by nebylo lepší a lacinější si prostě dojít k tomu oknu a závěsy roztáhnout ručně. Ale nešť, pokrok se nezastaví.
Nu a tak i já mám hlasové ovládání. Hlasově ovládané kočkeny.
Ano. Dokud mlčím, neděje se žádný pohyb. Jakmile však začnu mluvit třeba do telefonu nebo pustím rádio, už jsou kočkeni na nohou, jichž mají dohromady osm plus dva ocasy. A začnou všemi deseti vobejdovat. S ocasem nahoru se mi třou o nohy a Indy si na mě vyskočí.
A to je ten kámen úrazu.
Zrovínka před chvilkou volala moje paní z práce. Indy se okamžitě probudila, skočila mi do klína a vocas mi strčila přímo do nosu.
Copak jsi chtěl, pane?
Nic nechci. Jenom mi nestrkej ten vometák do nosu. Mluvím s tvojí paničkou.
Ty jsi mě nevolal?
Ne.
I to nevadí, tak si na tobě alespoň ustelu.
Žádný stlaní. Syp se dolů.
Indy se drží, já ji smetu, ona mi drápkem roztrhne triko a jde si po svých nechápajíc, proč jsem ji schodil a proč se zlobím.
Jo, tohleto hlasový vovládání má eště spoustu much, kerý je potřeba vychytat.