2018

osm hodin přes noc

Ano, učil jsem se programovat. Ba dokonce na sálovém počítači. A programy jsem zapisoval na děrnou pásku. To bylo na ČVUT tenkrát běžné. To, co mám dneska na stole, se tehdy nevešlo do ničeho menšího, než do velké místnosti. Tak nějak vypadal pravěk počítačových technologií. Teď už dávno programovat neumím, jelikož to nepotřebuju.
Je pravda, že když jsem před nějakými třinácti roky začal vymýšlet, jak budu psát deník (ještě se to nejmenovalo woleschko), došel jsem k tomu, že mi s tím nikdo nepomůže a že se musím naučit vytvořit si prostor na síti i webové stránky sám. Pochopitelně bych si to mohl nechat udělat i na míru, ale to mi přišlo už tenkrát jako nesmysl. Pustil jsem se tedy do toho a přibližně za rok jsem různými pokusy a omyly v pronajatém prostoru už pod názvem woleschko měl jakousi stabilní základnu pro psaní. Pak se to ještě asi dvakrát změnilo, našel jsem lepší aplikaci, placenou, pochopitelně, změnil jsem poskytovatele prostoru na síti i ochránce domény a po nějakých třech letech, pokud si dobře vzpomínám, se to usadilo. Já se to naučil spravovat bez zádrhelů, komunikovat s podporou, opravovat a případně měnit a doplňovat woleschko. Od té doby to v klidu jede bez stresu, pádů a ztrát dat. Ano i to se mi stalo a musel jsem zpětně sestavovat woleschko z dat uložených v "ostré verzi" pod mojí doménou na síti.
Když si projedu ten popsaný výčet, je jasné, že učení "jak na to" trvalo nějaké měsíce, pak nastalo ladění v duchu "jak smysluplně a bez zádrhelů" a nakonec přišla fáze "doladění a plný provoz" … asi tak po těch třech letech. Takže velmi hrubě zaokrouhleno jsem před deseti lety ukončil vývoj webových stránek a teď už je jenom provozuju a občas doplním o něco nového. Víc netřeba.
Tedy víc nebylo třeba až do úterý.
To moje veseláHanička zjistila, že by potřebovala ty svoje webovské stránky udělané kdysi na zakázku změnit, předělat a udělat je úplně jinak. Původně je tedy chtěla před lety smazat. To jsem ovšem z moci provozovatele woleschka zatrhl, neboť doménových jmen s historií není nikdy dost. Nu a když už jsem ty stránkytenkrát zachránil, tak jestli bych je uměl teď předělat.
No neuměl! Programovat v html jsem neuměl nikdy a woleschko tvořím v aplikaci, která je taková stavebnice pro neználky.
"To je něco jako třeba PowerPoint, ale je pod tím předprogramovaný html kód a v určitých mantinelech ti to dovolí psát …"
"Tak to mě v tom naučíš dělat, když píšeš denně woleschko."
"Je to složitější, než jen psát. Ale jo, snad naučím."
To jsem slíbil a dál se věnoval svým záležitostem. Měl jsem v hlavě ty tři roky učení a pokusů a omylů a sesumíroval jsem si, že tak nějak do Vánoc bych to mohl volným krokem moupracovitouHaničku naučit spravovat poté, co jí vytvořím stránky, až si znovu vzpomenu, jak se to vlastně dělá.
To byl hluboký omyl.
"Tak mám první článek do toho novýho blogu," pravila mápsaváHanička a poslala mi ho k přečtení.
"No dobrý."
"A kdy budu mít ty stránky?"
Nedošlo mi, že tenký led, na který jsem v úterý neuváženě vstoupil, se právě prolomil.
"No tak nějak za dva, tři měsíce."
"Cože?"
"No, nejdřív musím …" začal jsem popisovat to, co je vysvětleno v předchozích větách o tvorbě woleschka.
"To snad nemyslíš vážně? Dyť jsi říkal, že je to něco jako PowerPoint."
"Něco jako … jsem říkal. Abys měla přibližnou představu, jak to vzniká. Ale je to o dost složitější."
"To nevadí, už jsem si vybrala šablonu, takže s tím můžeš začít."
"Nemůžu, už jsem to zapomněl. Nejdřív musím znovu projít, jak se to dělá, znovu se to naučit, pak ti vytvořit ty stránky a teprve až je odladíme, můžu tě učit do nich psát …"
"To je v pořádku, to můžem udělat hned."
"Jak hned? Kdy sis představovala, že to bude hotový?"
"No přece o víkendu mě to naučíš a já začnu v pondělí psát."
"!!!! Mě to trvalo tři roky, než jsem to odladil!"
"Ale už to máš hotový, tak to snad není tak složitý udělat znovu,
když je to jako PowerPoint …"
Nemělo smysl dál vysvětlovat, že vytvoření stránek, které profesionální tvůrce webu dělá od návrhu přes jeho schválení až po sepsání, odladění a předání asi tak měsíc, nejde provést za dva dny. To, že už jsem to dávno zapomněl, to se v úvahu nebere vůbec. A to nemluvím o kompletním vyčištění počítače, bezchybném přenosu a zálohování všech důležitých dat a instalaci nového systému včetně přenosu mailové historie, nastavení, dokumentů atd. Na tohle mají ajťáci ve firmách mocné nástroje a jednomu počítači se věnují celý den, nejmíň.
Ovšem máoptimistickáHanička se domnívá, že že to dokážu za večer.
Inu, tak jsem včera začal.
Jenom zálohování a kopírování dat probíhalo asi tak osm hodin přes noc …
A tím to teprve všechno začalo.