WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

kosení paloučku

Na tom plácku, co na něj chodíme cvičit místo na hřiště, jelikož hřiště se vylepšuje novým povrchem, je tráva. To na pláccích bejvá. Zvlášť, když se plácek jmenuje Palouček. Není to tráva nijak vysoká, je to tráva skoro lesní. Samej jitrocel. Ale přeci jen už byla dost nad kotníky. A tak se Ondřej ujal role sekáče trávy a se svou novou motorovou kosou se pustil do kosení paloučku na Paloučku. Jde to náramně. Tedy až do chvíle, než vám dojde struna. V takovej motorovej sekačce je struna tou kruciální součástkou, bez které kosa není kosou. To víme všichni, kdo nějakou takovou máme. Ale co s tím, když vám struna v kose dojde před koncem kosení?
No co, dáde novou. Dyž ji máte.
Pochopitelně s touhle variantou Ondřej nemohl počítat. A tak jsme to společně rozdělali. A ejhle! Struna tam je, ale je jaksi zašmodrchaná. No, chvilku jsem se to klubko háďat snažil zpacifikovat, ale nebylo snadný je zkrotit. A pak, v nejdůležitější fázi zpětného nasazení mi to celé vypadlo.
A to bylo dobře, poněvadž se ukázalo, že je to na tej dvojitej cívce nějak špatně namotaný. Závada se tedy projevila sama volným pádem. Teď už to stačilo jen znovu správně namotat, uložit do pouzdra a bylo.
"Teď je to nějaký lepší, než před tím," chválil proceduru Ondřej.
Ale to on chválí dycky. On je totiž kamarád.