Jan Žižka podle Petra Jákla
09.září 2022 06:46 / zařazeno v kategorii: o událostech
Včéra sem vo tom psal, zrovínka vo tom. Že totiž doma nejni nikdo prorokem.
Jenže čůrat proti větru se nevyplácí, jelikož má pak jeden mokrý gatě. Přesto proti tomu větru jdu.
Ten vítr totiž nese zvěst, že nový film Petra Jákla je v podstatě nanicovatá rytírna bez myšlenky a plná klišé a patosu. I paní Spáčilová se vyjádřila, že "se nad záplavou banalit útroby kroutí". To není nic divného. Paní Spáčilovou a její kritiky mám rád a beru je vždycky s rezervou. A když dá Mirka Spáčilová něčemu 50%, pak už je to téměř veledílo.
Nu a já s tím vším tentokrát vůbec nesouhlasím.
Já se na ten film už roky těším. Opatrně. Protože první dva Jáklovy filmy se mi nelíbily. Jenže tohle mělo být jiný kafe. A tak jsem si tu hořkou kávu šel včera vypít i s Monikou, mojí zvědavou paní, na premiéru do kina.
A dobře jsme udělali.
V sále sice nebylo nabito, zřejmě i kvůli té šířené zvěsti, že to za moc nestojí. Ale během filmu nikdo ani nedutal. A na konci v půlce titulků odešli jen asi dva, tři diváci. My ostatní jsme zůstali až do rozsvícení v sále a ani potom jsme nikam nepospíchali.
Bavilo nás to a zážitek jsme prostě nechtěli nechat jen tak uplynout.
A že je to film, kde se "v duchu nejlacinějšího klišé z Jana Žižky stává romantický hrdina"? No a co? Tohle se u nás nesmí točit? U nás se smí dělat jen závažné hloubkové studie drogově závislých se zvláštním přihlédnutím k citlivé duši sjetý smažky?
Nuže, já na to říkám, že Jan Žižka podle Petra Jákla mě pobavil přesně tak, jak má romantický dobrodružný film pobavit. A to, že jsem se občas vídal na Folimance s jeho tatínkem a že většinu lokalit, kde se točilo, mám prochozených a že jsme s dětmi hledali a našli Golema zrovínka v té kotlině, kde poprvé Jáklův Žižka použil vozovou hradbu, to už jsou jen příjemné drobky navíc k už tak dobré zábavě.
Ať žije Jan Žižka!
Jenže čůrat proti větru se nevyplácí, jelikož má pak jeden mokrý gatě. Přesto proti tomu větru jdu.
Ten vítr totiž nese zvěst, že nový film Petra Jákla je v podstatě nanicovatá rytírna bez myšlenky a plná klišé a patosu. I paní Spáčilová se vyjádřila, že "se nad záplavou banalit útroby kroutí". To není nic divného. Paní Spáčilovou a její kritiky mám rád a beru je vždycky s rezervou. A když dá Mirka Spáčilová něčemu 50%, pak už je to téměř veledílo.
Nu a já s tím vším tentokrát vůbec nesouhlasím.
Já se na ten film už roky těším. Opatrně. Protože první dva Jáklovy filmy se mi nelíbily. Jenže tohle mělo být jiný kafe. A tak jsem si tu hořkou kávu šel včera vypít i s Monikou, mojí zvědavou paní, na premiéru do kina.
A dobře jsme udělali.
V sále sice nebylo nabito, zřejmě i kvůli té šířené zvěsti, že to za moc nestojí. Ale během filmu nikdo ani nedutal. A na konci v půlce titulků odešli jen asi dva, tři diváci. My ostatní jsme zůstali až do rozsvícení v sále a ani potom jsme nikam nepospíchali.
Bavilo nás to a zážitek jsme prostě nechtěli nechat jen tak uplynout.
A že je to film, kde se "v duchu nejlacinějšího klišé z Jana Žižky stává romantický hrdina"? No a co? Tohle se u nás nesmí točit? U nás se smí dělat jen závažné hloubkové studie drogově závislých se zvláštním přihlédnutím k citlivé duši sjetý smažky?
Nuže, já na to říkám, že Jan Žižka podle Petra Jákla mě pobavil přesně tak, jak má romantický dobrodružný film pobavit. A to, že jsem se občas vídal na Folimance s jeho tatínkem a že většinu lokalit, kde se točilo, mám prochozených a že jsme s dětmi hledali a našli Golema zrovínka v té kotlině, kde poprvé Jáklův Žižka použil vozovou hradbu, to už jsou jen příjemné drobky navíc k už tak dobré zábavě.
Ať žije Jan Žižka!
2022
v ne(na)pravid(t)elném deníku
můžete číst: