2018

kozy v Pejřimově

Pochopitelně i v Sušici a na Kašperku jsem mámil pověsti, ale dostalo se mi než sešitků s nimi. Je to fajn, to jo, ale na druhou stranu se mi daleko víc líbí, když má někdo nějakou v paměti a poví mi ji.
No nic, pověstí ze Šumavy máme teď habaděj a v neděli jsme to jeli zkusit do Pelhřimova. Je to totiž cestou z jednoho tábora, tedy z Leirinu, na druhý tábor a to na Slunečnici. Kačka si to naordinovala takhle po sobě a tak jsem, skoro už tradičně, dělal převozníka. Jeli jsme všichni, abychom se alespoň půl dne viděli a tak jsme to vzali přes ten Pejřimov. Kačka i Matěj mě opravovali pořád. Že se neříká Pejřimov, ale Pelhřimov, což se přímo nabízelo k tomu, abych je zlobil a tvrdil, že v tom filmu o Marečkovi byli dva stařečkové a ti přijeli právě z Kojčic u Pejřimova.
Nu a pověsti tu mají taky. Dokonce tři sešitky a hned v tom prvním se dozvíme, jak to bylo se založením města. Novým osadníkům prý toto místo poradil mnich Pelegrim, který cestoval do Říma. Jenomže pověstí naživo jsme se taky nedočkali. Na radnici v informačním středisku měla paní alespoň ty sešitky. A na věži mládenec pověst neměl žádnou. Už se zdálo, že si vzpomene, když povídal:
"Ale máme tady …"
"To je skvělý! Copak tu máte?," skočil jsem mu neslušně do řeči.
"Máme tady dvě kozy."
"Kozy?"
"Kozy."
"Proč?"
"To za starých časů věžník, který bydlel nahoře ve věži, kozy choval a nosil si je denně nahoru a dolů po schodech. A tak tu máme takovej zvyk. Kdo chce, může támhle ty dvě plyšový kozy popadnout a vynést je po chodech nahoru stejně jako ten strážný. A zapisujeme si to a třeba uděláme rekord."
"Rekord?"
"Jo. Rekord v nošení koz."
A tak Kačka i Matěj popadli kozy a zanesli je do bytu věžníka. Dolů jsem s tím Kačce pomohl a mezitím jsme měli krásný rozhled z ochozu věže. Není to sice pověst, ale je to taky fajn. Kozy jsme na věž ještě nenosili. A k tomu navíc nám dole mládenec vystavil osvědčení o vynesení koz na věž a vyzval nás, abychom se zapsali do knihy nosičů koz.
Veselo v tom Pejřimově bylo.

kozy_180729