2018

nenažranci nenažraný

"Jé, hele, to jsou hezcí motýlci. Nebo můrky?" volala máveseláHanička, když na lisech šácholanu, tedy magnolie, našla dva spící huňáče.
To veselí jí nevydrželo dlouho. Místo Klíče k určování motýlů máme Síťové nástroje k určování čehokoliv a tak si mášikovnáHanička za chviličku vygůglila, že ty hezký potvůrky jsou zavíječi zimostrázoví, což jsou už vylíhlý mrchy, co nám už před deseti dny vožíraly buxusy a mázaviláHanička je pronásledovala postřikem. A dodnes pronásleduje. Housenky jsou potvory žravý a nenasytný a letošní počasí jim zřejmě přeje, čímž nám málem za pár dní sežraly to, co my si tu roky pěstujeme pro okrasu.
Rázem byly z krásnejch motýlků nenažraný mrchy, kerý sice žijou jenom pár dní, ale i to stačí, aby nakladly spousty vajíček a z nich byly zubatý housenky, co maj furt hlad a zálusk na lístky našich keřů.
V pondělí se máspolečenskáHanička stavila u Ljuby a co byste řekli: našla jim tam již vycvičeným okem závíječe taky. Takže i kamarádi už od pondělka taky stříkají a Ondřej o tom
píše na Hyeně. Je to stejná zubatá pohroma jako na začátku prázdnin, když housenky bekyně velkohlavé napadly okolní lesy a chvíli to vypadalo, že v lese sněží. I kopec Ďábel naproti byl najednou jako bez listů. Naštěstí to ty listnáče zatím přežily a mají nové lísky a zelenají se. S těmi buxusy už to tak snadné není. Uschly by. A tak je musí mápečliváHanička sledovat a nepřítele potírat, jan se objeví.
Jsou to nenažranci nenažraný. Nejhorší na tom je, že jim nedochází, že když si sežerou všechno a nic nenechají, chcípnou hlady. Jenomže to jim je fuk. Hlavně, že se maj chvíli dobře a maj plný břicha.
Teď, jak to píšu, mi to něco připomnělo. To je ovšem jinej kalibr, kterej už pár let hýbe celým starým kontinentem.
To si sem psát nebudu.