2018

Benátky, den čtvrtý

Protože jsem pořád mluvil o těch maskách, děti nedaly, než že vstanou a půjdou se v sobotu ráno taky na ty masky podívat. Tentokrát bylo ráno obzvlášť mrazivé, protože bylo jasno. Kačka za chviličku začala mít masek dost a nakonec jsem jí po přemlouvání musel dát klíče a vrátila se domů. Holt tvrdé podmínky vydrží jen masky a fotografové.
Obrázky stály za to a my se po snídani vyhnuli davu a jeli na výlet po Velkém kanále. Ona je to hezká projížďka. Trvá to jedničkou něco přes půl hodiny. Po cestě si můžete prohlídnout všechny ty paláce a kostely a věže - inu jako v Benátkách. Ale co pak? Zpátky jsme to vzali kolem nádraží a na druhý břeh do Museo di Storia Naturale. Nejdřív jsem slyšel nějaký brblání, že proč do muzea, dyž jsme v Benátkách, ale brblání ustalo a nakonec se nám to líbilo všem. Já jsem kupříkladu právě tady viděl poprvé naživo (tedy vlastně namrtvo) tsantsu - tedy sušenou lidskou hlavu. Ale dost přírody, vzhůru do dalšího muzea: parníčkem jedničkou do paláce Ca’ Rezzonico. Tam mají dole v hale před zdí zahrady takovou malou kamennou nádržku a v ní dva Holdegróny. Obrovský, přes metr dlouhý ryby - něco jako kapry, ale kapři to nejsou. Sotva se v tý kašně votočej. My se šli podívat na obrazy a když na ostatní padla únava, šli si sednout na sluníčko na tu zahradu paláce a já si dal ještě poslední patro a půdu s výhledem na Benátky.
Ze zahrádky jsem je vyzvedl za chvíli, rozloučili jsme se s rybama a putovali dál. Do Basilica dei Frari. To je druhý největší kostel hned po basilice Svatého Marka. A protože už bylo kostelů a muzejí pro dnešek až až, odvezli jsme děti jedničkou na druhý břeh a domů (trefily samy) a šli se s mouveselouHaničkou ještě projít od Santa Maria della Salute směrem kolem Akademie (harmonikář tam byl pořád) a přes most zpátky na Campo Santo Stefano, kde bylo zrovna divadelní představení, a pak už taky domů na večeři. To divadlo bylo pochopitelně italsky, takže jsme nerozuměli ani slovo, ale i tak to bylo báječný. Voni se vám tak nádherně zpěvavě hádali - inu Itálie v přímém přenosu.
Zbývá jen připsat postřeh o holubech. Oni se pod pokutou v Benátkách už nesmí krmit, jelikož ty Benátky svým bytím ničej. Přesto občas vidíte turistu, jak to nenápadně zkusí, ale nic velkýho to není. Právě v sobotu ráno jsem zahlédl slečnu, jak nastavila ruku a čekala, co se stane. No co by se stalo - holubi se slétli a sedli si jí na tu ruku. Nevím, co slečna přesně čekala, že se stane, ale rozhodně začala pištět až ječet, což jsem nechápal, jelkož, když nastavím v Benátkách ruku, sedne si mi na ní holub, tak to je. Snad jestli slečna myslela, že budou rovnou pečený … no, nevím.
A tím byl sobotní program dovršen i s historkou o holubech.

Masky na Piazza San Marco:

benatky_2018_19

Masky na Piazza San Marco:

benatky_2018_20

Masky na Piazza San Marco:

benatky_2018_21

Východ slunce na Piazza San Marco:

benatky_2018_22

Chiesa di San Geremia z Velkého kanálu:

benatky_2018_23

U Ponte dell'Accademia:

benatky_2018_24

Harmonikář na Rio Terrà Foscarini je furt:

benatky_2018_25

Dóžecí palác, Bazilika a Zvonice z Fondamenta Salute:

benatky_2018_26

Basilica dei Frari:

benatky_2018_27

Tsantsa v Museo di Storia Naturale:

benatky_2018_28