2018

originál je originál

Tak jsme byli zase po letech v Tyláčku. Aha, vy nevíte, co je to Tyláček, že jo. No to je to divadlo hned vedle Saponky u Botiče mezi vokurkárnou a pivovarem.
To jste se taky ve škole neučili?
No dobrá, tak tedy divadlo Na Fidlovačce se to teď jmenuje. A to byste nevěřili: Okurkárna pořád stojí, jen je tam dnes jakési fitnes studio a místo kyselých okurek jsou tam vidět kyselý ksichty, totiž obličeje a to vždycky, když předstírají námahu. V Saponce se dávno nic nevyrábí, ale jsou tam kanceláře a taky je to opravené. Nu a pivovar, ten se rozpadá, ale už ho koupil nějaký vývojář (co vyvíjí peníze) a prý z toho má být nové krásné městečko v městě. Tedy v Nuslích.
A tam je ta Fidlovačka - to už jste ve škole mít museli - a tam je to divadlo, co mu babička neřekla jinak než Tyláček a kam jsme chodívali na lidové taškařice. Lidové taškařice se tam hrají dodnes. Tedy s velikou přestávkou, neboť v dobách minulých to s Tyláčkem vypadalo bledě, byl před zbouráním. Pak ho pan Töpfer a paní Balzerová zachránili vznikem Nadace Fidlovačka, která před nedávnem ale taky nějak skončila, divadlo však neskončilo a taškařice tam hrají dál.
Není to nic víc, než lidová zábava, ale je to pokračování tradice. Já si například pamatuju pár operet, co jsem tam s rodiči za mlada jaksi povinně viděl. Utkvěla mi v paměti třeba zřeštěnost "Na tý louce zelený". No - opravdu nelze čekat vážné umění, a to ani dnes. Ale lidi se chechtali, Míša se kroutil jako by ho elektrickým prodem lechtali, Eva tropila hlouposti a tajemství Záhorské růže se nakonec dostalo do správných rukou. Však to znáte.
Hned jsme si řekli, že si to musíme doma pustit. A víte, co jsem zjistil? Že zrovna tenhle film doma nemám! Hledal jsem ho dobrou čtvrt hodinu a nic. Musel jsem to teď ráno napravit a pár filmů s Natašou Gollovou jsem objednal. Ono se to neztratí a pro tyhle příležitosti se to jednou za čas hodí.
Divadlo je sice umění živé, tedy pokud se o umění jedná, ale originál je holt originál.