WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

první ekzámen

To, že má Cyrda vysokou překážecí, to je stará vesta. Cyrda nejraději vylehává, což jí Matěj vyčítá, a pokud je v domě nějaký pohyb, ideálně vylehává v cestě. To je a bylo, myslím, již popsáno dostatečně. Jsou tu ovšem noví kočkeni, kteří o překážecí strategii nemají zatím ani páru. Takže se to, jako všichni mladí, teprve učí.
Vypadá to tak, že když vstanete a ještě po tmě někam odněkud jdete, vždycky zakopnete o něco chlupatýho. Takže se musíte šourat, nohama ploužit, což způsobí nanejvýš to, že ten chlupatej chumel lehce nekopnete. To se projeví tím, že se vám kočken obtočí kolem nohy a přátelsky zamňouká. Pevnější omotání způsobuje Nemo, jemnější Indy. V případě, že byste nešoupali nohama po podlaze, hrozí, že na ten chumel chlupů šlápnete. Vzápětí si hromada chlupů začne stěžovat na zrakové poměry pána domu, jelikož oni, kočkeni, viděj i v noci, zatímco páneček sotva mžourá a nevidí je.
Nuže studium překážení tedy probíhá denně, jak je patrno z předchozího.
Dneska byl první ekzámen.
Ve tři čtvrti na šest se přes chodbu položily dva chlupatý válce. Rozespalý jsem je zahlíd a jen mírně nakop. Zakňouraly a převalily se. Neuhnuly. Válce se válejí a tudíž nemohou uhejbat.
"No tak!"
Cosi chlupatého se pohnulo a otřelo se mi to o nohu. Bylo to tuhé, byl to Nemo. O druhou se otřela Indy.
"Moh' bys pořádně koukat, pane. My tu na tebe čekáme a ty nás ani nevidíš….!"
"Nevidim, protože ráno nikdy nevidim, jelikož jsem rozespalej a vy se tu válíte přes celou chodbu."
"Neválíme, čekáme."
"No jo. Já vim."
A tím dosáhnou kočkeni svého. Já jim nasypu a natočím do misek, čímž mají jídlo a pití nachystané.
Překážení rázem ustane.
Nastane doba krmení.