WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

frézovat!

Kouř z komínů býval symbolem prosperity a úspěchu. Potom se to nějak zvrtlo a naopak začal lov na kouřící komíny, čímž jsme jednak zachránili přírodu a druhak ucpali auťákům vejfuky, což se v posledních týdnech ukázalo být neopodstatněné, jelikož i v prázdných městských ulicích bez aut neklesl obsah škodlivin tak, jak statečná Gréta předpovídala. Ale dosti sarkasmu. Obyčejný selský rozum praví, že čím míň sazí, tím míň smradu i špíny a s tím se, myslím, dá pracovat.
Nuže tedy, pracoval jsem, tedy zjišťoval a posuzoval a rozhodoval.
Jak vytopit starý dům a nezačoudit zahrádku?
No, co si budem povídat - i odborníci uznali, že sluníčko to asi nevytopí, pumpa na teplo jakbysmet a za elektrický topení, jako máme doma, bychom asi vytopili majland. Co se tedy nabízí? Topit něčím, co nečoudí. A když nemáme na vsi plyn, už toho moc nezbývá. Na pořad dne přišly čisté dřevěné pelety. Jo, to téměř nečoudí, účinnost to má přes devadesát procent a jede to skoro samo, když to má dostatečnou zásobu těch správnejch bílejch dřevěnejch pelet.
Ale má to háček.
Musí se vyvložkovat komín.
Přišel pan kominík, vlezl na střechu, posoudil stav a pravil, že se to musí nejdřív vyfrézovat.
Komín? Frézovat?
Jo, frézovat!
A tak přijeli komínoví frézaři. Je to dost velkej cirkus. Hydraulickej motor, na tom takovej středověkej nástroj - něco jako řemdich nebo tak, k tomu dvě hydraulický hadice, obrovská kladka, žebříky na střeše, dole mašina s tlakovým olejovým čerpadlem … fabrika na kolečkách. Všechno to natahali na střechu a frézovali.
A pak jsem poprvé viděl, jak se kouří z komína. Byl to zatím jen cihlovej prach, ale zezdola to nebylo poznat. Pan kominík na to odborně dohlížel, takže vše bylo, jak být mělo.
Teď už jen vyvložkovat, jenomže … ale o tom až zítra, to je jinej příběh.