WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bude to prášit

Kvůli vyvložkování komína to celé začalo. Frézovalo se a kouřilo z komína. Tím skončil první den a zbývalo to celé jen vyvložkovat. Tedy prostrčit shora dolů komínem nerezové trubky a dole to celé zakončit dvířky a výpustí na případný kondenzát. Takhle napsané to vypadá, že je to záležitost na chvíli. Jenomže to opravdu jen tak vypadá.
Ten pan kominík, co si to celé naplánoval, nechal vyfrézovat a v pátek dopoledne to přišel vyvložkovat, přišel, lépe řečeno slezl, odpoledne ze střechy a pravil, že tam tu trubku nemůže dostat. Že je ten komín zalomenej a trubka se v něm šprajcuje.
"Ale dyť vám to včera ten váš pan kolega kominík říkal, že si to musíte v tej místnosti nahoře skrz díru do komína trochu vyseknout, že tam cosi ještě je."
Kroutil hlavou a tak jsem zavolal tomu frézaři, popsal situaci a předal telefon. Sám by pan kominík kolegovi kominíkovi nezavolal.
Bylo jasné, že si nějak nepředali informace, jeden říkal tak, druhý zase tak. Nakonec se nějak domluvili, že vědí, o co jde a pan kominík se pustil do toho vyseknutí.
Jenomže ho nenapadlo, že to bude pášit.
V minutě byla místnost pod vrstvou cihlového prachu. To už jsem se dožral a své city jsem kominíkovi vyjevil. Cosi blekotal, že nevěděl, že není zedník, ale kominík. Zarazil jsem řeč a šel shánět něco na přikrytí. Už to bylo skoro zbytečný, ale aspoň trochu, řekl jsem si.
Nebylo to zbytečný.
Do pozdního odpoledne bylo slyšet kladivo a majzlík. V místnosti v patře vznikla dvoumetrová, dvacet centimetrů široká díra od stropu po podlahu. Vyboural komín. To bylo to vyseknutí. Na parketách hromada cihel a sutě. Apokalypsa.
Den před tím mi paní kominice - spolufrézařka říkala, že dělám dobře, když začínám komínama, že se prý bude prášit. Ani jsem netušil, jakou měla pravdu.
Nebyl to hezkej pohled. Po prosekání došlo k testovacímu spuštění jednoho dílu trubky. Prošlo to. A že prý to přijde pan kominík v sobotu dodělat.
No, já byl dodělanej už v pátek. Ale co dělat? Už to bylo rozbouraný a bez vložky by kotel nebyl. Tož v sobotu.
V sobotu došlo k tomu, co mělo být původně v klidu provedeno už v pátek. Tedy spouštění roury, osazování dvířek a výpusti, zakončení elegantním kloboučkem nahoře na komíně a dozdění ve sklepě i v místnosti. Suť pan kominík po sobě odnosil, ale tan prach a písek, ten jsem zametal, luxoval a vytíral ještě včera. A furt to není načisto.
Inu - jak řikala ta pani kominice: bude to prášit.
Ale na druhou stranu - je to vyvložkovaný.
Ovšem příběh bude mít koncem května další pokračování, jelikož je to jednak potřeba dozdít po usazení kotle a potom: pan topenář a pan kominík se neshodli v tom, co je potřeba a co je podle předpisu a vývod je jinak, než požadoval pan topenář. Ale pan kominík si nedal říct.
Takže: pokračování za měsíc!