2018

kos jako slepice

Není to ještě ani týden, kdy skončily ledové dny a už je tu skoro jaro. Ne, kdepak, ještě nám tu nic nekvete, ale strávníci už se řaděj u vokýnka. Tedy ptactvo se courá ke krmítku. První je pochopitelně kos. Ten se tu vykrmuje celou zimu, jelikož je domácí. Chová se jako slepice. Když krmítko dosypu, on ho přiletí rozhrabat, semínka vyházet a udělat na zemi neuvěřitelnej svinčík. Furt aby po něm člověk zametal. Pak sýkorky, ty jsou tu taky domácí, ale ty jsou způsobný. Přiletěj, uzobnou, letěj si to sníst kousek dál na větev a pak teprv přiletěj pro další. Nu a teď o víkendu, kdy bylo velké teplo, skoro nějakých šestnáct stupňů, už přiletěli zvonkové a konopky. Mám dojem, že jsem zahlédl i hýla, ale ten se tu zatím jen mihnul. Chtěl jsem jim udělat první jarní portrét, ale ptáčkové na to měli jiný názor a nepovedlo se. Ani zpěv zatím není slyšet. Ani po ránu neladí. Jen takové trochu štěbetání, velice nesmělé. Snad aby to jaro nezaplašili. Jenom ten kos. Ten to tu vlastní a taky se tak chová. Zahrádku máme rozhrabanou jako od těch slepic a protože rozmrzla část vodního díla, chodí se už i koupat. Zrovna v sobotu jsem na něj koukal. Ta voda nebude mít nijak extra velkou teplotu. Může být, že jen pár stupňů nad nulou, protože led má v rybníčcích ještě pořád dobrých dvacet centimetrů. To mu ovšem nevadí. Koupe se jako v létě, cáká a když je hotovej, ještě si o zábradlí můstku otírá zobák. Oranžovej, umytej. Září mu do dálky. Inu kos náš domácí.

kos_180311