WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

žuch

Nevím úplně přesně, jak je to s žužláním ucha. Pochopitelně tuším, že to nějak souvisí s projevy lásky, ale proč zrovna ucho? No, jsou i větší záhady na tom světě, tož to nechám moudřejším.
Ovšem kočkeni na to hledí zřejmě jinak.
Včera ráno měla Indiana úplně ožužlané ucho.
Tedy mývalí kočkeni mají na uších takové štětinky. Skoro jako rys. A tyhle štětinky měla Indy na pravém uchu skoro všechny pryč. Nemo jí musel nějak intenzivně okusovat nebo ožužlávat ucho, štětinky zmizely. Nu, snad to doroste.
Pak na schodech před koupelnou vypukla rvačka. Možná se chtěla Indiana do Nema pustit za to ucho. Kdo ví. Najednou se to chlupaté klubko tak nějak smýklo pod zábradlí, Indy z klubka vystoupila, kouká na to, já na to koukám a Nemo? Nemo visí za přední tlapky, zírá vytřeštěnýma očima, bradu má ještě nahoře, ale vším ostatním už jen visí a…. áááááuuuuu. Žuch.
A byl dole.
Jen se oklepal a šel si někam lehnout.
Dost bylo žužlání i padání.
Pro tuhle neděli má splněno.