2018

zavěšená zmrzlina

Laskavý čtenář jistě zaznanemal, že se tu na stránkách deníku těch stránek poněkud nedostávalo, a to celých deset dnů. Byly v tom dva víkendy a jeden svátek, ale i tak jsem si udělal psací pauzu a to z důvodů obvyklých: byli jsme zas na výletě. Tentokrát na Tenerife. Já na těch Kanárech ještě nebyl a když jsme dostali od kamarádů pozvání, ať jedeme s nimi, jeli jsme. Tedy jeli a letěli.
Tentokrát začnu od konce. Ono se tam dá letět z Prahy, ale jakýmsi řízením letového provozu je letenka za jednoho z Prahy dražší, než kompletní doprava včetně letenky odjinud pro všechny čtyři. Nekecám. A tak to mášikovnáHanička vymyslela, že si vezmeme vlak z Prahy do Berlína a odtamtud teprve poletíme na ostrov. Cesta tam byla komplikovanější, poněvadž jsme doletěli na ostrov jeden a ještě museli jednou přeletět na ostrov druhý, ale nakonec jsme se trefili na ten správný. Zpátky už jsme jeden ostrov vynechali a letěli rovnou do Berlína.
Tam jsme nějakou dobu čekali na vlak a tak jsme si udělali vycházku do parku před Kancléřství s výhledem na Říšský sněm (ano, ten Reichstag) … mají to tam takový prostorný, s vodotryskama a trávníkem … Hauptbahnhof je pár kroků vedle přes Sprévu.
Na nádraží jsme se přiloudali zpátky a pořád byl ještě čas. A já, že si dáme zmrzlinu. Kačka se přihlásila, Matěj, že ne a tak jsme šli ve dvou. Zmrzlinář měl stánek hned u jednoho ze dvou hlavních vchodů. Jenomže já měl na placení jen kartu.
"Můžu platit kartou?", ptám se.
"Nemám tady terminál, nejde to. Jenom hotově se dá," pravil zmrzlinář.
"Tak nic, děkujem," pokrčil jsem rameny a chtěl odejít. Kačka z toho nijak veselá nebyla.
"Ale ne, pojďte, ať si vybere, kterou chce."
"Ale já nemám peníze, jen tu kartu."
"A to nevadí, ať si vybere."
Kačka si vybrala karamelouvou s oříšky. Dostala kopec zmrzliny, který se sotva vešel do kornoutu.
"Děkujeme, ale jak vám to zaplatím?"
Pan zmrzlinář se culil od ucha k uchu a dvakrát mi musel i rukama vysvětlit, že peníze nechce. Ale že až někdy půjdu kolem zmrzlináře někde v nějakém koutě světa, ať zaplatím nějakému cvrčkovi taky zmrzlinu, že pak budem vyrovnaný.
To byla náramná nabídka. Poděkoval jsem, Kačka poděkovala a smáli jsme se na sebe.
Úžasnej zmrzlinář to byl. Zmrzlina taky. A tahleta byla navíc zvláštní, zavěšená do budoucna pro někoho, kdo bude mít na zmrzlinu chuť, ale budou mu chybět peníze. Moc hezkej nápad. Už se těším, až někomu třeba na Arbesáku udělám tou zmrzlinou radost. Tam mají taky móc dobrou.