WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

les a ozdoby

Myslím, že o vině a trestu jsem si tady už psal. Tedy pokud ano, je k tomu opět příležitost.
Kočkeni na přelomu roku chodí přes den pospávat do lesa. Není to nic divného, oni to tak určitě vnímají, jelikož první, co je zajímá, když ustrojím stromeček, je zalézt někam do pichlavé houštiny dozadu za stromek a tam dělat, že nejsou.
A to se jim daří.
Pochopitelně nemůžou zůstat bez dozoru, poněvadž by po stromečku za chvilku lozili jak po prolejzačce. Ale i ten dozor má své limity a když jsem minulý týden na chvilku odešel z lesa, tedy z obýváku, a nechal tam nehlídané chlupatce, hnedle nastal průšvih. Už při návratu do pokoje bylo jasné, že se oba nekrčí u dveří jen tak. Dobře věděli, že rozbíjet ozdoby se nesluší. A tak dostali za uši. Oba. Nezkoumal jsem vinu. Kožich jsem vyprášil jednomu i druhýmu.
Jenže pak mě to trošku mrzelo, vždyť se vlastně tolik nestalo.
Nu a trest přišel vzápětí.
V sobotu jsem stromeček odklízel a nešikovnou manipulací s lískou s ozdobami jsem dvě v ní umístěné rozbil. Za uši jsem sice nedostal, ale bylo mi jasné, že je to vyšší spravedlnost, která mě dostihla proto, abych věděl, že mám kočkeny téměř vzorný a ta jedna ozdoba za ten výprask nestála.
Nu, uvidím, jak to bude za rok. Pro letošek už les i ozdoby z obýváku zmizely.