2018

želvy mu neutekly

"Tak už to vím," vyprávěl Matěj, "dneska jsem s panem učitelem udělal ten zápis. Ale trvalo nám to deset minut. On se nad tím musel zamyslet."
"Ale?!"
"No. A tak ti to tu nesu, abys to taky vypočítal."
"Ale to já asi nedokážu, když i pan učitel musel přemýšlet."
Tak začalo včerejší odpoledne. Přijel jsem domů a musel jsem řešit početní úlohu, neboť vím všechno, jak tvrdí Matěj.
Není to tak docela pravda. Například jsem nevěděl, kde je Kačka.
"Kačko?"
Odpovědi se mi nedostalo a tak jsem pokračoval s Matějem v matematické úloze. Ovšem začalo mi vrtat hlavou, kde Kačka je.
"Matěji, kde je Kačka?"
"No doma."
"Doma není, to by se ozvala."
"Ale je."
Bylo mi to divný a začal jsem Kačku hledat.
Ve svém pokoji nebyla. U Matěje nebyla, v ložnici nebyla.
Že by hrála na schovávanou? To nikdy moc dlouho nevydrží.
Prošel jsem všechny místnosti a skříně v patře, všechny v přízemí.
Kačka nikde. Bylo docela hezky, takže co třeba v altánku? Kdyby si vzala bundu, mohla by být tam.
Nebyla. Bunda visela na zábradlí. Boty byly pod schody. Takže musí být doma.
Jakási podivná nejistota se mi začala vkrádat do přemýšlení o tom, kde Kačka vězí.
Tak znova. Teď už to není hra.
"Kačko?"
Nic.
Znovu všechny místnosti, kůlna, altán, houštiny na zahradě, bazén, rybníček … vrátka za humna jsou zavřená … Kačka nikde.
"Matěji, kdys' jí viděl naposled?"
"Nevim, já jsem se muckal se želvama. Ale asi dvacet minut před tím, než jsi přijel."
Telefon doma nenechala, takže Kačce zavolám … telefon je nedostupný!
Situace je čím dál vážnější. Ve vyhledávači polohy telefonů je Kaččin mobil přítomný v 15:55 doma. Pak se odhlásil a zmizel. Další poloha není k dispozici. Takže ve čtyři byla Kačka ještě doma. Já přijel tak před půl šestou. Ale kde je Kačka teď? Má doma školní bundu, školní boty, školní tašku …
Zavolal jsem mépilnéHaničce, která byla kdesi na setkání s pěveckým sborem.
Ne, ani s ní Kačka není. Je skoro šest a má jít na autobus … od půl sedmý má sbor ona.
"Matěji, je to vážný, Kačka se někam ztratila. Musím jí jet hledat. Buď doma, kdyby se ozvala nebo vrátila."
Vyjel jsem ke stanici autobusu a počkal, až odjede. Kačka v něm nebyla, ani nenastoupila.
Drama pokračovalo v čím dál hustší atmosféře.
Dojel jsem do školy, kde měla mít sbor. Paní učitelka už tam byla, Kačka ne.
"Ne, ještě tu nebyla …"
Prohledali jsme učebny, ředitelnu, šatnu. Kačka nikde.
Právě měl přijet autobus. Jel jsem mu naproti, jestli nepřistoupila někde cestou. Jestli nebyla u kamarádky …
Nevystoupila. Nebyla tam.
Tak a teď jsem v koncích.
Pojedu ještě domů, jestli jí někde cestou nenajdu … a pak. Pak vážně nevím. Volat na policii? No asi jo. Tohle je vážný, tohle se ještě nikdy nestalo …
Zvoní telefon.
Paní učitelka.
V roztržitosti jsem hovor odmítl, místo abych ho přijal.
Asi se chce zeptat, jestli Kačka byla u toho autobusu …
Zavolal jsem zpátky. Co jí mám asi tak říct?
Že jsem Kačku nenašel a že jedu na policii?
"Ahoj tati. To jsem já."
"Kačko?"
"No já jsem …"
"Nic mi neříkej, jdu za tebou do školy."
Ve škole Kačka provinile čekala s paní učitelkou.
"Tatínku, já jsem si spletla hodiny a šla na autobus o hodinu dřív a tak jsem si řekla, že počkám tady ve škole, ale nahoře ve výtvarce a vybil se mi mobil a nemohla jsem ti zavolat a teď jsem šla dolů, že už bude sbor a …"
Paní učitelka laskavě vyjádřila účast s takovou událostí i obdiv nad tím, že jsem hned nespustil litánie.
"Však doma jí nakrájím na kostičky!" Pravil jsem ve svatém rozhořčení.
"Tak to mě pozvěte na guláš," odtušila pohotově paní učitelka, což mě rozveselilo, jelikož tenhle humor já můžu.
No … guláš nakonec nebyl, ale podrobně a dlouze jsme si vysvětlili, jak je potřeba, abychom o sobě věděli a že nestačí na půl huby ve dveřích oznámit duchem nepřítomnému bratrovi, co je nahoře za dveřma ve svým pokoji u terária: "čau, já jdu na sbor", aniž bych si ověřil, že mě ten, co se mucká se želvama slyšel.
Právě tenhle moment totiž způsobil tu pátrací akci.
Kačka si myslela, že jí Matěj vnímá a že odpověděl a odešla v jiné bundě, v jiných botách s vybitým telefonem a o hodinu dřív.
Matěj se muckal dál se želvama a dění v domě nevnímal.
Inu tak. Alespoň, že ty želvy mu neutekly.