2019

když se dvá slavíci překřikujou

Nějakou dobu to vypadalo, že se ten náš kos nejmíň rozdvojil. V jednu chvíli zpíval na komíně a jen jsem sešel dolů, už ho slyším z cedru. Přes zavřená okna to není ono a proto si ráno otevřu a poslouchám. Když člověk poslouchá jednu písničku, začne si ji pamatovat, takže když očekává, že bude refrén o on se najednou nedostavuje, cítí se jaksi podveden. Nebo že by to byla jiná písnička?
Poslouchám to týden a teprve včera mi to Kačka vysvětlila:
"Ale tatínku, ten na tom cedru, to je drozd!"
"Ha! Tak proto!"
Pro jistotu jsem si v tom ranním šeru vzal dalekohled, abych to na těch třicet metrů rozpoznal správně a ono jo.
Na komíně zpívá kos.
Na cedru zpívá drozd.
Je to tu jak na Matějský. Nebo jako na když se dvá slavíci překřikujou, kdo víc a kdo hlasitěji. Ale musím uznat, že ten drozd zpívá líp. On má ty písničky takový kudrnatější, zatímco kos, to je takovej rocker. Ostatně je černej, tak proč by nedělal do rocku, že.
A protože kosa jsem tu už měl koncem března,
tuhle je drozdí nahrávka.
Dobré ráno!