2018

komu vadí bagr

Možná si ještě pamatujete z dějepisu první dělnický bouře a rozbíjení strojů během průmyslové revoluce. My to brali jako obrázky z dějin vzdálené v čase i prostoru asi tolik jako třeba Mars. Včera jsem to ovšem měl i bez dějepisu v přímém přenosu.
Měl jsem totiž na chalupě sjednaného šikulu s bagříkem, aby mi zahrabal vodoměrnou šachtu. Proces zavádění vodovodu a kanalizace se tam totiž blíží pomalu k cíli a tak je to potřeba udělat. Pán byl šikovnej, úkol splnil, ještě jsme si dohodli další práce a já dostal přívažkem i nějakou tu historku:
"Vono to de rychle. Já mám teď čas, ale v sezóně já dělám pro firmu."
"To jo."
"Ale taky to neni jednoduchý. Dělaj tam dycky se mnou cikáni."
"???"
"Voni berou za metr výkopu dvanáct stovek. A já vám za ty peníze zahrabu celou šachtu."
"Jo, dyť jsme se tak dohodli."
"Jenomže voni stojej vopřený vo lopatu, sou tam štyry a furt do mě vandrujou, ať nedělám tak rychle, že jim kazim práci."
"…"
"No jo, já dělám rychle, já si potřebuju vydělat. Ale voni sou placený vod hodiny, jim je to jedno."
"…"
"Někdy sou naštvaný, že mám skoro strach, že by je mohlo napadnout mi ten bagr rozbít, abych jim tu práci nebral."
"!!!"
Tak vida, vony sou někerý ideje nezničitelný. Teda ne snad, že bych podezíral cikány, že probírají na odborovejch schůzích současný trendy neoluddismu, to ne. Alo, to, že jim ten bagr vadí, jelikož toho udělá desetkrát víc, jak oni, a za kratší čas, to je jasný. Mně i jim.