2018

taškařice s trenýrkama

Lžičku arzénu, půl lžičky strychninu a špetku cyankáli, toť recept tetičky Marty na domácí koktejl z bezinkového vína podávaný hostům. Víno používají tety proto, že v čaji to chutná příšerně. Ano, pamětníci tuší, že jde o sestry Broostrovy. Někdo je zná z kina, jiný z divadla. My je známe od včerejška z obojího. FIlm si občas pustíme a v Ypsilonce jsme byli večer. Je to taškařice, pochopitelně, a lze jí doporučit, ovšem to jsem netušil, že budu přímým svědkem historické taškařice.
To, že v Ypsilonce dělají šaškárny, je důvod, proč jsme tam byli. Občas v té hře probleskne drobný plamínek vtípku šlehajícího do politiky nebo na hrad. Ostatně ve hře vystupuje aktivně postava jednoho z bratrů Broostrových, která směřuje do blázince, neboť se domnívá, že je presidentem Rooseveltem, čímž se obloukem dostává k prezidentování blázna, co každou chvíli kope průplav v Panamě. Proč ne. Je to magor. A jako takový si může dovolit komentovat svého současného kolegu na hradě, k čemuž došlo a byly zmíněny i červené trenýrky. A jsme u té historické události.
Zatímco tatrman v Ypsilonce troubil na trubku a bavil diváky vtípkem o trenýrkách, tatrman na hradě tyto trenýrky v palácových zahradách před kamerami pálil. To jsem se ale dozvěděl až dnes ráno z
Ondřejova Neviditelného Psa.
Soudný čtenář jistě sám dokáže rozlišit, co je taškařice a co ne. Nicméně divadelní politickou taškařici jsem už nějaký ten pátek nezažil a nezbývá, než doufat, že ta hradní už dlouho nevydrží.