WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

nuly a jedničky

Čtení, bez toho by lidstvo nebylo tam, kde teď je. A to ze všech možných pohledů. Zaznamenat a potom přečíst nějakou informaci se stalo nepostradatelnou lidskou dovedností a naše paměť a vzdělání by bez čtení těžko existovaly v podobě, jakou dnes ani nevnímáme, protože se stala naší součástí. Tudíž se dá předpokádat, že gramotnost a tedy umění psát a číst nikdo neřeší, jelikož jde a naprostou samozřejmost.
Nejde.
V době počítačů se zaznamenává jinak, než byli staří Sumerové zvyklí a je to i jinak, než nás učili v obecné škole. Zapisují se nuly a jedničky. Počítač, kterému někdo v nulách a jedničkách napsal program a on si ho přečetl, ty nuly a jedničky umí zapisovat, číst a překládat pro nás, co jim nerozumíme.
A v tom je tem kámen úrazu.
Kdyby byl pevnej disk zapsanej třeba švabachem, asi bych ho za nějakou chvíli dokázal přečíst. Jenomže když jsou na něm jen ty nuly a ty jedničky, potřebuju překladač. A když překladač nefunguje, nefunguje ani ten pevnej disk.
A proč tady tak zmateně píšu o nulách a o jedničkách?
No protože ta knihovna s těma filmama, co začala pípat, nejde pořád přečíst. Vypůjčil jsem si udělátko, tedy jiný překladač. Použil jsem ho v síti, použil jsem ho u počítače, všechno jsem to znovu složil a znovu připojil k původnímu překladači, resetoval, baterku vyndal a vrátil zpátky … a nic. Žádné udělátko ani původní stanice ho nevidí, nepřečetou a disk pípá dál.
Křísení tedy pokračuje, ale naděje se zmenšuje. Už mám novou knihovnu, ale ta je prázdná. Bez přečtení těch starejch nul a jedniček ji tak snadno nenaplním.