2018

plnej zobák

Všml jsem si, že už nějakou dobu je po ránu ticho. Ne snad úplné zimní ticho, ale takové … no, nesmělé vzdálené ticho. Tu a tam nějaký ten zpěvák v dálce spustí, ale žádná symfonie to není. Jako kdyby se orchestr rozprchl.
Zvláštní věc, říkám si. Po zimě se to tu vždycky předhání, kdo dřív a hlasitěji probudí ráno a teď tohle. I v povětří se zdá menší provoz. Přišlo mi to divný, ale nijak jsem to nezkoumal. Třeba jsou jinde nebo v lese nebo jim možná někdo ze sousedů sype do krmítka víc (ono už by se teď na jaře nemělo) a lepší dobroty. Kdo by se furt louskal s těma našima slunečnicovejma semínkama, když můžou mít … co já vím co. Nu a tak si říkám, že to bude fajn, až se zase vrátěj a třeba i vyvedou mladý a …
… a tuhle jsem tomu přišel na kloub. Víte proč jsou ti naši zpěváci potichu? Proč ten kos, co tu má domovský právo ani nepípne? No protože má furt plnej zobák žížal. Já ho načapal už kolikrát. Na trávníku poskakuje, sbírá, tahá a ani hlásku nevydá. Ze zobáku mu čouhá kdejaká havěť. A když už se toho víc nevejde, zvedne se a odletí někam do houští, aby nakrmil paničku, co sedí v hnízdě na vajíčkách.
No bodejď! Dyť vono už se sedí. A proto se nezpívá. Teď jsou jiný starosti. V půlce května tu bude pěkně veselo, až se to všechno vylíhne. Ale do tý doby musíme bejt pěkně potichu. Do ničeho nešťourat, ať se nás neleknou a nezaskočí jim ta žížala.

kos_180427