WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

bez namáčení

Tak už jsem ty poznámky, co jsem je nemohl najít, našel. Jsou přesně tam, kde jsem hledal a nenašel, totiž v telefonu, pečlivě uložené. Jenomže v jiné složce poznámek, což jsem netušil, jelikož poznámky jsou buď uložené v telefonu nebo uložené na síti a … a do háje s tím vším poznámkováním a rozdělováním. Je v tom akorát pořádnej binec.
Ale poznámky jsou na světě, čímž jsem mohl zjistit, že jsou tam ještě tři příhody schované pro srýčka Příhodu. Jenomže jsou tak staré, že už si k nim skoro nic nepamatuju, což je situace obzvlášť úsměvná: poznámky sice mám, ale …
Ale jo, vzpomenu si. Snad.
Tak třeba ta historka s Kačkou.
Je zvyklá psát gumovacím perem. To je taková vymyšlenost posledních let. Napsané písmo stačí trošku ohřát a zmizí. Ohřívání se děje druhou stranou pera, na které je taková guma či plast. Trošku se pošoupe po papíře, papír se ohřeje, písmo zmizí a může se vesele opravovat pořád dokola.
Jenomže Matěj už pár let píše plnícími pery. A tak že Kačka bude taky psát perem plnicím. Jedno ode mě dostala a pochvalovala si ho. A že prý jí tuhle došly bombičky a že by teda potřebovala nový.
"Ale dyť máš lahvičku s inkoustem."
"Ale když já nevím, jak bych do těch bombiček ten inkoust nalila."
"Do bombiček?"
"No, jak jinak by se to plnilo?"
"Už přeci ten název - plnicí pero - stačí vyměnit v peru bombičku za plnicí konvertor, kterej máš tuhle ode mně nachystanej a …"
"Ale to je přeci taky bombička."
"Ne, Kačko, není. Bombičková pera byla až po perech plnicích a plnicí po perech namáčecích. Všechna je máme doma. Já ti to vysvětlím …"
A nastal exkurz do říše inkoustových per. Hliněné tabulky jsme vynechali a začali kalamářem.
A víte jak to dopadlo?
Ta historie Kačku zmohla.
Kačka se vrátila k peru gumovacímu. To nemá historii a stačí jej otočit a gumovat, otočit zpátky a psát.
Bez namáčení a bez plnění.