WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

do boty

Nebyl. Prostě nebyl nikde. Hledal jsem ten červený míček kočkenů úplně všude, za vším, pod vším. Nebyl. Připustil jsem, že vypařit se nemohl a kočkeni, že ho nesežrali, ale to bylo tak všechno, co jsem s tím mohl dělat. Tož jsem na něj raději zapomněl.
Včera si beru ze zavřeného botníku černé semišky. A co se to na mě vykutálí z boty? Přirozeně: červený míček!
Kočkeni si ho schovati do boty tak důkladně, že teprv až při vytahování bot z archivu se vykutálel.
Kdo by čekal radost a výskání, ten by se nedočkal. Vlažné ohlédnutí za před nedávnem nejpopulárnější hračkou mi dalo na srozuměnou, že nejen já, ale i ti mí chlupatci na tu červenou kuličku zapomněli.
Inu, sejde z očí, sejde z mysli.
A nejvíc, když ho šoupnou do boty.