WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

jak se toho zbavit

Hra na četníky a na zloděje už není tak populární a mládež se věnuje hrám tohoto druhu spíše na počítači. Ovšem mám pocit, že takovej ten pocit viny a trestu se někam vytrácí. Důležitější je, kdo je a kdo není sympaťák. Ostatně to není nic nového, už od dob Robina Hooda byl populární ten, kdo bohatejm bral a chudejm dával.
Nu a já se tuhle setkal s tímhle principem i ve vlastních řadách.
Kromě filmů a knížek mám rád povídání. Tedy zvukové nahrávky často označované jako mluvené slovo. Taky jich pár mám a kromě jiného to mám i jako večerníčka. To nemůže člověk usnout, tak si pustí Předscény nebo Fantoma Opery a je to. Mám vybrané nahrávky pro tento účel v telefonu. To je nejsnažší spuštění. Ale nejdřív musím vyhledat, co dneska budu poslouchat. Aby to hledání šlo snadno, mám vytvořený seznam. V něm se zobrazuje obrázek, název a buď interpret nebo autor. Tak je to v počítači.
Ovšem po přemístění do telefonu se místo mluvčího či autora zobrazí Matějova přezdívka, kterou používal při hrách. To mě dožírá, jelikož to tam vůbec nepatří a nevím, jak se toho zbavit.
Zkoušel jsem to mnoha způsoby vymazat až po hloubkové smazání a znovu nainstalování aplikace. Nic.
Volal jsem o pomoc na podporu Apple. Nic. Ale slíbili, že se ozvou. Ozvali se včera a rady si zatím nevědí, vyžádali si další podrobnosti.
Teď je na řadě otázka: jak se k tomu staví Matěj, který v nějaké dávné minulosti svoji přezdívku někam nastavil?
Odpověď zní: velice asertivně jako sebevědomý mladý muž.
"To je přeci tvoje vina, když jsi mi ten počítač půjčil. Copak já jsem tenkrát věděl, jak se s tím zachází. Vůbec nevím, co jsem tam kdy nastavil. Já za to přece nemůžu. Je to v tvým počitači," pravil Matěj a byl s tím hotov.
Nu, jak říkám: vina a trest se dneska moc neřeší.