WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

v oficíně se ví všecko

To je přeci známá věc, že nejvíc se toho člověk dozví u holiče. Tedy u holiče nebo v hospodě. Jenomže do hospody já nechodím, takže holič je vlastně jediný zdroj informací. V mém případě to není holič, ale holička, tedy kadeřnice, poněvadž holička se neříká. Holič byl pan Šamša v Sánech, ale to je jiná a velmi dávná historie.
Nu a tak jsme včera pěkně podle pravidel s paní kadeřnicí probírali, co nám slina na jazyk přinesla. Začalo to tím, že na mě zrovínka myslela a já se právě dostavil ku střihu. Pak jsme probrali všechny ty vopatření proti šíření, zelenej komunismus, auta na baterky, lávku v Troji a most v Janově a spoustu dalších světodějnejch událostí.
Střihání bylo u konce a teď už jenom oklepat. Já si dycky oklepávám ostříhané vlasy velice důkladně a to v předklonu. Oběma rukama oprašuju hlavu, až uši plácají, což obvykle přihlížející paní kadeřnice v oficíně přivede k úsměvu. Ani tentokrát to nezůstalo bez odezvy. Ale ozval se i starší pán, který čekal na výkon. A jestli by se nomoh' přidat, že by se tím fackováním mé hlavy pěkně odreagoval.
"Až příště," povídám, "dneska už jsem voklepanej."
"No jo, tak příště. Ala jak vás tak poslouchám, máte dobrý názory. Co si myslíte vo tom zavření Smetanova nábřeží?"
"No, to se úplně nepovedlo, ale Hřib je slavnej. A budou volby."
"Jo, nepovedlo. Pěkná pitomost to je. Všecko to jezdí buď Divadelní nebo Karolíny Světlý a nedá se tam vůbec přejít," děl pán nasupeně a zřejmě z vlastní zkušenosti.
Kejv' jsem na souhlas a byl jsem rád, že mi ten další pán na holení nevoprašoval v rámci své terapie hlavu. Soudě podle jeho nálady, moh' jsem vo ní taky přijít spolu s vyslechnutím dalších názorů na pražské radní.
Inu u holiče se čověk doví fšecko, to tak bylo dycky.