WOLESCHKO občasník o mé rodině, událostech i místech s ní spojených, jakož i o Olešku a jiných krajích

různé světy

Je to zvláštní. Člověk si neuvědomuje, kolik je na světě různých světů, dokud se s nimi nesetká. Ne, tentokrát nejde o paralelní vesmíry fungující ve prospěch lichých ponožek, jak jsem tu několikrát téměř na vědecké bázi doložil. Jde o obyčejné lidské světy.
Máme tu už měsíc něco jako vyjímečný stav. A nejmíň další měsíc ještě potrvá. Není to úplný vyjímečný stav a není to úplný zákaz vycházení, ale něco na ten způsob to je. Způsobila to pandemie viru odněkud z Číny. Popravdě se ani nedivím, že to přišlo z Asie, jelikož i v těch několika málo cestách, při kterých jsme Asii navštívili, jsme si nemohli nevšimnout těch téměř neuvěřitelných kontrastů mezi užíváním nejnovějších technologií a lpěním na obyčejném tradičním způsobu života. Prostě když dojedete supermoderním vlakem rychlostí třista v hodině do města, kde vám na trhu nabídnou pražené štíry, pečené ovčí oči nebo nebo si na autobusovém nádraží můžete koupit živé štěně či netopejra k obědu, které vám rovnou naporcujou, vždycky vás to zarazí.
Ale to není ten svět, o který mi zrovna teď jde, ikdyž do množiny všelijakých lidských světů patří.
Jde mi o ty místní, naše současné.
V jednom světě jste doma, protože se nesmí ven. Práce z domova, karanténa. Jste v bublině.
V druhém světě máte schůzku s panem elekrikářem, protože potřebujete ve starém domě udělat novou elektriku. Pan elektrikář při dodržení všech opatření jako jsou roušky, vzdálenosti a podobně je nadšen, protože zrovna teď nemá v práci žádnej velkej frmol.
V dalším světě vám na poště vesele spílá pošmistr, že je ten koronavirus a že berou jen nouzový případy.
V jiném světě si potřebujete dát schůzku s topenářem a ten má úplně běžný pracovní kalendář a na schůzku má čas až za týden.
V každodenním světě jdete do obchodu a tam není skoro ani noha.
V planetárním světě si seismologové pochvalují, že lidi po zemi tolik nedupou a seismografy měří přesněji, jelikož se přestalo chodit, jezdit, stavět.
A takhle se dá pokračovat.
Světů je hromada a spousta se jich změnila.
Jenomže takhle to vnímáme my, lidi.
Ptactvu nebeskému je to šuma fuk. Zpívá písničky a staví hnízda.
Bodejď ne.
Je jaro a sluníčko vychází každé ráno.
A to je dobrý důvod otevřít zobák a spustit něco veselého.